"Jsem velmi spokojen po všech stránkách, byli tu zajímaví hosté i filmy. Zkrácení se dá akceptovat, byl to určitě nadprůměrný ročník. Nejvíce mě potěšily filmy Carlose Saury," řekl Antonín Kabelka z Rožnova pod Radhoštěm, který letos do Hradiště vyrazil pošesté.
ČTĚTE TAKÉ: |
Spokojenost netajila ani další pravidelná účastnice festivalu Mirka Čížková z Kyjova. "Mile mě překvapily ruské filmy, většina z nich byla nadprůměrná. Akorát tu bylo moc lidí, tak jsme museli chodit do kina třeba 45 minut předem," přiblížila Čížková.
Nafukovací kino
Podle ní je v Uherském Hradišti stále málo promítacích míst. Letos navíc opravovaný sál Slováckého divadla nahradilo nafukovací kino. "Dříve bylo v jednom čase na výběr ze sedmi věcí, dnes jsou třeba jen tři nebo čtyři.
Bylo znát, že je méně filmů. Ale vždycky jsme něco našli. Jen je škoda, že ten druhý víkend je ochuzen o nedělní promítání. Ale když nemají peníze, tak to chápeme," doplnila Čížková. Atmosféra LFŠ uchvátila i Andreu Šimkovou, která na Slovácko dorazila ze slovenských Košic.
"Jako minulý rok jsem mile překvapená. Zaujala mě atmosféra, je tu strašně moc mladých lidí. Některé filmy jsme ani nestíhali, bylo to dost narvané a nedostali jsme se dovnitř. Dnes jsme si ale přivstali už na 08:30 a chceme to táhnout celý den," plánovala Šimková.
Letos poprvé se na "filmovku" vydal Otto Kostelecký z Malých Svatoňovic na Trutnovsku. "Viděl jsem maďarské a polské filmy a ještě se těším v noci na Davida Leana. Těším se na další ročník, budu se sem určitě vracet," slíbil Kostelecký.
Lektor českého jazyka Pavel Cihlář, který se poprvé filmové školy zúčastnil už v roce 1999, dorazil letos na Slovácko z bosenské Banja Luky. "Když jsem šel dnes do kina, tak jsem si říkal, že můj vztah s filmovou školou teď zažívá své pubertální období. Tomu odpovídá i rušný společenský život," řekl s úsměvem Cihlář. Podle něj byla letošní nabídka filmů průměrná a hlavně kolísavá.
"Některé dny člověk nevěděl, kam jít, a další dny, zrovna tyhle poslední, se musí věnovat spíše těm ostatním nabídkám kulturního vyžití v Hradišti," přiblížil Cihlář. Zaujaly ho maďarské filmy a také afroamerická tvorba.
"Některé filmy byly podařené a vypovídaly o své době víc, než jsem předpokládal. Mrzí mě jen, že člověk musí odjet už dneska. Ten pátek až neděle měl svůj půvab," uzavřel Cihlář.
