NEW YORK/PRAHA „Věřte, nebo ne, ale nijak mimořádně jsem neprahnul po tom, být první, kdo stane na Měsíci,“ napsal Edwin „Buzz“ Aldrin ve své autobiografii nazvané „Dlouhá cesta z domova na Měsíc“. Dodnes se nicméně spekuluje o tom, že to měl být on, a ne Neil Armstrong, kdo udělá onen slavný „velký skok pro lidstvo“.
Život astronauta, který byl odsouzen k tomu, být „tím druhým“, poznamenal sklon k depresím. Trpělo jimi hned několik členů jeho rodiny v čele s dědečkem a s matkou. Oba nakonec spáchali sebevraždu – matka, jejíž příjmení za svobodna bylo Moon (v překladu „měsíc“), si dokonce vzala život pouhých čtrnáct měsíců před startem Apolla 11.
Původně armádní pilot Aldrin se na svou měsíční misi připravoval léta, v podstatě od roku 1963, a absolvoval předtím úspěšně let na palubě lodi Gemini 12. Podle nedávno zveřejněné knihy Craiga Nelsona „Rocket Men“ to měl skutečně původně být on, kdo stane jako první na Měsíci. Manažeři agentury pro výzkum vesmíru NASA se ale nakonec přiklonili k Armstrongovi, který měl i vyšší hodnost coby velitel mise.
Podle některých pramenů se prý krátce před startem sešlo úzké vedení NASA a shodlo se na tom, že „Aldrin má moc velké ego“.
Buď jak buď, v Aldrinovi se pár let po úspěšné misi ozvalo rodinné prokletí a přepadly jej deprese. Zčásti je nejspíš umocnil fakt, že byl až druhým, tedy tím, na kterého svět časem úplně zapomene. Aldrin propadl alkoholu a nějakou dobu trvalo, než se závislosti na něm zbavil.
Po odchodu z armády v roce 1972 se objevil například v reklamě na auta značky Volkswagen.
Dnes šéfuje organizaci ShareSpace, která podporuje soukromé lety do vesmíru. Vedle toho píše, pracuje jako konzultant a přednáší (podle nedávno zveřejněných údajů si za jedno vystoupení účtuje mezi 30 a 50 tisíci dolary). Na Aldrinovu počest byl jeho jménem pojmenován jeden z kráterů poblíž místa přistání Apolla 11.
