Vlády všude na světě se snaží stimulovat poptávku a hospodářský růst. To dává smysl ekonomický, ale rozhodně ne ekologický. V Číně, největším producentovi skleníkových plynů, lidé začínají spotřebovávat stále více a obdivují americký konzumerismus. Zároveň je ale na zemi vyvíjen tlak na snížení emisí oxidu uhličitého - jde o dvě věci, které se navzájem vylučují.
Podle posledních analýz Číňané spotřebují dvakrát více surovin, než kolik země dokáže vyprodukovat. To je neudržitelný stav. Lidé přestávají jezdit hromadnou dopravou nebo na kolech, i když cesta autem mnohdy trvá déle. Kouř z vozů je hlavním viníkem smogu a nedýchatelného vzduchu ve všech velkých městech. Pouhé krátkodobé zvýšení domácí poptávky na úkor životního prostředí naše problémy do budoucna nevyřeší. I ve špatných ekonomických časech si musíme uvědomit, že bychom se mohli ocitnout v ještě horších.
Víc než princip
zisku
Podnikatelé milují, když se mluví o nutnosti společenské odpovědnosti firem (SOF). Tedy o dobrovolném integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací. Ale kolik podnikatelů je ve skutečnosti ochotno obětovat svůj zisk kvůli principům? Když však dojde na tvrdou realitu, říkají: vede se nám dobře, protože dobře pracujeme. Ale už vůbec se neobtěžují mluvit o otázce SOF, kterou jinak dávají na první místo. Ne však vždy. Zakladatel společnosti Electric Data Service a dvojnásobný kandidát na prezidenta Ross Perot je jednou z výjimek tohoto pravidla. Byl to totiž muž, který byl ochoten se vzdát velkého výdělku, aby neporušil své principy. Na konci 70. let navštívili pánové Arthur Blank a Bernie Marcus Rossse Perota v Dallasu. Důvodem bylo, že Ross Perot se od nich chystal koupit 70procentní podíl ve společnosti, která se časem stala firmou Home Depot. Během jednání si Perot všiml, že jeho obchodní partner má pod nosem knír. Perot mu však řekl, že zastává politiku „žádného porostu na tváři“, a podmínil jejich obchod odstraněním knírku z Blankova obličeje. Blank i Marcus odmítli a uskutečnili svůj obchod jinde. Perot tak sice přišel o miliardy dolarů, přesto si však stál za svými principy.
Barikády proti
školnému
Britští studenti bojují za státní dotace. Desítky tisíc studentů ve Velké Británii se postavily na barikády. Důvodem je otázka školného. Studenti se tak zabarikádovali v univerzitních budovách. Zastavili dopravu ve Westminsteru a napadli a demolovali ustředí konzervativní strany. Vznešená myšlenka za kterou studenti bojují, je, že se shodují s vládou, že někdo by za jejich vzdělání měl platit. Již méně vznešená idea však je, že by to měl být někdo jiný než oni. David Cameron navrhl, že by si peníze od vlády mohli studenti půjčit přímo. Další alternativou je stávající situace, kdy si vláda půjčuje peníze, aby měla na dotace školného. Ať půjde o jakoukoliv variantu, tak to studenti zaplatí buďto jako dlužníci, anebo jako daňoví poplatníci. Náš názor však je, že studenti jako příjemci výhod z vlastního vzdělávání by si za něj také měli platit.
Pomoc Španělsku? Ne
Když v květnu přijali lídři EU záchranný mechanismus na pomoc zadluženým zemím, vidělo Španělsko světlo na konci tunelu. O šest měsíců později se zdá, že světlo pomalu zhasíná. S tím, jak se situace vyvinula v Řecku a Irsku a jak krize pomalu míří do Portugalska, je na španělských politicích znát velké znepokojení. A také frustrace z toho, jak se chová Německo. Španělsko sice po květnu přijalo úsporná opatření a osekalo výdaje, očima obyvatel je však Berlín již hodil přes palubu. Namísto toho, aby jako před dvaceti lety Němci podporovali „periferie“ EU, se stále více chtějí orientovat na Rusko a Čínu.
