Americký prezident Barrack Obama se zavázal k uzavření dohody o volném obchodu s Jižní Koreou. Smlouvu vyjednala už Bushova administrativa v roce 2007, ale nikdy nebyla schválena Kongresem kvůli neochvějné opozici Demokratů. Obama se teď ale nesmí zastavit. Také dohody s Kolumbií a Panamou visí ve vzduchu kvůli Kongresu.
Nejen že všechny tři smlouvy zlepší vztahy s významnými spojenci, ale díky oddalování jejich schválení by mohl ujet vlak i americkým exportérům. Evropská unie už volný obchod s Koreou, Kolumbií a Kanadou zavedla.
Také symbolická hodnota těchto jednání je významná. Mezinárodní obchod se vzpamatovává z kolapsu v roce 2009. Je třeba se vyhnout protekcionismu a odstranit veškeré bariéry.
Spojené státy, které kdysi představovaly hlavního zastánce volné směny, musí přesvědčit ostatní, aby přestali hájit jen své zájmy.
Je třeba opatrnosti
Nikdy by se nemělo dávat větší pozor, než když přichází politika zahrnující práva a zájmy obyčejných vesničanů. Ti totiž tvoří až 50 procent čínské populace a poskytují zemi veškeré zásoby potravin. V dnešních dnech více než 20 provincií spustilo kampaň, která by měla přesvědčit vesničany, aby se přestěhovali ze svých tradičních obydlí do domů s několika bytovými jednotkami. Záměr lokálních vlád je jasný. Chtějí změnit tyto tradiční domovy na zemědělsky obdělatelnou půdu. A další argument je, že to zároveň přinese nová pracovní místa díky výstavbě bytů. Vláda tak zabije dvě mouchy jednou ranou.
Jenže, přinese to něco vesničanům? Záleží na tom, jestli se lokální vlády podřídí centrální politice a dají 50 procent výnosů z pronajaté půdy zpátky vesničanům. Právě proto by centrální vláda neměla věřit lokálním garniturám a měla by pohlídat, aby se lokální vlády neobohatily na úkor vesničanů.
