I typický politik podlehl klišé. Přestal přemýšlet nad tím, co ekonomice skutečně pomůže. Kdyby však na klišé zapomněl a opět začal přemýšlet, mohl by se například vyhnout omylu obřích rozměrů. Nikdo netvrdí, že přijetí eura Estonsko zničí nebo zachrání. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že se pro Estonsko nezmění téměř nic. To je však v kontrastu s estonskými politiky. Ti totiž se stoprocentní jistotou vědí, že přijetí eura je pro Estonsko to jediné a správné. A to dnes, kdy si ani zbytek eurozóny není jistý, zda eurozóna přežije dalších pět let. Podlehli klišé, že euro je nutností. Přitom měli na výběr. Mohli si ponechat ještě rok zafixovaný kurz své měny k euru rovněž jako v minulosti, anebo mohli přistoupit k eurozóně.
Estonsko volilo druhou variantu. Nepřidalo si žádnou výhodu, jen si potenciálně zkomplikovalo život.
Reforma společnosti
Téměř všichni, kdo se strachují o konkurenceschopnost USA, vidí jako hlavní problém vzdělávání na nižších stupních. Od prezidenta Obamy po šéfy korporací, všichni volají po nápravě, téměř jako by šlo o nějakou konstrukční vadu, kterou mohou vyřešit inženýři.
Nicméně výkonnost ekonomiky nezáleží jen na vzdělávání. Japonci dopadají ve všech testech skvěle, ale jejich hospodářství stejně stagnuje. Navíc americké školy jsou na tom lépe, než jak je prezentováno. V nedávných testech PISA dopadli američtí studenti podobně jako Kanaďané, Australané nebo Novozélanďané, jež se umístili v první desítce. Jestli se má tedy řešit nějaký problém ve školství, jsou to špatné výsledky Afroameričanů a Hispánců, kteří znatelně zaostávali za bělochy. Nejdříve je třeba vytvořit široké kulturní prostředí a společnost, která bude sama vzdělání podporovat a vyžadovat. To by přineslo větší užitek než školní reformy.
