V roce 1649 v Anglii usekli králi hlavu a nastolili republiku. Trvala jen do roku 1660, kdy došlo k restauraci monarchie. Třicet šest let po nastolení republikánského režimu byla v roce 1685 Británie opět monarchií, umírněný král Karel II. zemřel, jeho bratr Jakub II. měl absolutistické choutky, proto bude o tři roky později sesazen. Republikánský režim v Anglii se neudržel.
„Slavná revoluce“ 1688, král Jakub II. sesazen, na trůn povolána jeho dcera a její manžel, kteří souhlasili s tím, že budou respektovat pravomoci parlamentu. Šestatřicet let poté – v 1724 – konstituční monarchie stále trvala a trvá dodnes. Úspěšný režim.
Americká revoluce 1776. Šestatřicet let po ní byl rok 1812 – USA se právě dostaly do své druhé války s Británií. Zpočátku se jim nedařilo (v roce 1814 Britové obsadili Washington a vypálili Kongres i Bílý dům), ale nakonec ve válce vyhráli (1815) a v USA nastala za prezidenta Monroea „éra dobré nálady“. Režim nastolený v Americe 1776 trvá dodnes a příští rok oslaví své 250. narozeniny.
Velká francouzská revoluce 1789. Třicet šest let poté – 1825 – byla ve Francii opět bourbonská monarchie. Od revoluce 1789 si Francie prošla ústavní monarchií, první republikou, včetně jakobínské tyranie a Velkého teroru, vojenské diktatury generála Bonaparta, prvním císařstvím, restaurací monarchie, návratem Napoleona (“100 dní“), opětovnou restaurací monarchie… To vše za 36 let. A nebyl tomu konec, pak přišla další revoluce, ústavní monarchie jiné dynastie, druhá republika, druhé císařství, třetí republika, režim ve Vichy, čtvrtá republika, pátá republika. Jinými slovy, režim z roku 1789 – totální katastrofa.
17. listopad připomíná zásadní milníky: Nacistické represe i počátek revoluce |
Ruská revoluce 1917. Režim šestatřicet let po ní – v 1953 – mocný a pevný. Odolal devastujícímu ataku Hitlera, odrazil ho a dovedl své armády až do Berlína. Vládl od Labe a Šumavy až po Jihočínské moře, měl atomové zbraně a ohrožoval zbytek světa. Stalin sice zemřel, ale jeho sluhové žili a vládli dál. Devět let poté přivedli svět za Karibské raketové krize na hranu jaderné války. Třicet šest let po roce 1917 se komunistický režim zdál být neotřesitelný.
Československo? Zklamání a nenaplněné naděje
Nový režim v Česku a na Slovensku v roce 1918, první republika. Šestatřicet let poté byl rok 1954. Mezi tím Mnichov, druhá republika, protektorát a slovenský stát, třetí republika, komunistický převrat 1948. Dvě šestiletky 1939-45 a 1948-54 byly v Česku nejhorší minimálně od Třicetileté války: nacistický a stalinistický teror. V roce 1954 sice dozníval, ale stále trval. Z hlediska režimu 1918 třicet šest let poté – zklamání, neúspěch, nenaplněné naděje a zmařené lidské životy.
Změna režimu v roce 1933 v Německu, nástup Hitlera. Šestatřicet let poté, rok 1969. Režim z roku 1933, který rozpoutal celosvětovou válku, skončil v troskách a sutinách německých měst. Do srdce Evropy přitáhl Rudou armádu. Německo bylo rozdělené a okupované armádami čtyř zemí. Ve východní části totalitní režim s perfekcionistickou státní policií. Na západě sice režim ústavní a demokratický, ale mladá generace „Nové levice“ roku 1968 se chystá na „dlouhý pochod institucemi“.
Nastolení komunistického režimu v Československu v roce 1948. Třicet šest let poté byl rok 1984. Za tu dobu režim rozpoutal teror vůči vlastnímu lidu, pak se trochu umírnil, pak se pokusil reformovat, pak jeho soudruzi ze spřátelených zemí nám poskytli „bratrskou internacionální pomoc“, naše země byla okupována a zamýšlena jako bojiště pro třetí světovou válku. V roce 1984 režim stagnoval, byl zkostnatělý, neefektivní, šedivý, ale silný. Opratě moci držel pevně v rukou.
Islámská revoluce v Íránu 1979, nastolení teokracie ajatolláhů. Šestatřicet let poté – 2015 – prezident Obama a EU ruší sankce proti režim, ten ovládá „šíitský půlměsíc“ od severního Jemenu, přes Gazu, jižní Libanon, Damašek až po Bagdád. Usiluje o hegemonii na Blízkém východě nad arabskými sunnity a o zničení Izraele. Tedy mocenský vzestup. (Ale deset let poté, letos po izraelských vítězstvích, je sen o hegemonii v troskách a režim oslaben.)
Mohlo to být lepší, ale i horší
V roce 1989 u nás padl, rozsypal se jako domeček z karet, režim komunistický a nastoupil režim současný. Dnem zrodu byl 17. listopad. Šestatřicet let poté ho stále máme a žijeme. Nenásilné, ústavní rozdělení republiky v rámci režimu, demokratické volby a střídání vlád, taky v rámci režimu. Svoboda, relativní prosperita a stále nadprůměrná bezpečnost. Není to tak dobré, jak by to mělo být, ale ani tak špatné, jak by to být mohlo. Režim úspěšný.
Takže mu popřejme dalších čtyřiašedesát let, ať při stém výročí 17. listopadu budou moci lidé říci: „Dobrá práce, dědové, otcové, babičky a mamičky. A především pradědové a prababičky, kteří jste nám 17. listopadu 1989 ten režim nastolili a pak udrželi.“
