Prvního dubna jsem uveřejnil na svém facebooku článek „Milý Micíku, ptáš se, co nás teď čeká“. V něm jsem se na základě zákonů evoluční parazitologie pokusil odhadnout průběh nastupující epidemie. Docela jsem se trefil. Napsal jsem, že s nástupem karantény se nejen sníží denní přírůstky nakažených, ale v důsledku ztížení přenosu viru z člověka na člověka, dojde i k selekci méně virulentních kmenů viru.
Naším cílem by měl být ‚hodný‘ vir, říká evoluční biolog Jaroslav Flegr |
Také jsem předpověděl, že po uvolnění opatření začne rychlost přenosu viru zase stoupat a v souvislostí s tím začne stoupat i virulence, a tedy i smrtnost onemocnění. A také jsem předpověděl, že po obnovení cestování nás čeká import virulentnějších kmenů z oblastí, kde epidemii nezvládli tak dobře jako u nás. Uvnitř jedné velké co do příznaků nemoci mírnější epidemie tak budou lokálně vznikat malé epidemie nemoci zlejší. Po půl roce je čas na další předpověď.
S návratem lidí ze zahraničních dovolených začnou vznikat porůznu další a další nezávislá ohniska nákazy. Asi se nám zde objeví i další superpřenašeči, tedy jedinci, kteří si z ciziny přinesou vysoce infekční a vysoce virulentní varianty virů. Doufejme, že si s těmito ohnisky epidemiologové poradí a doufejme, že k nám nedorazí varianty virů vyznačující se obzvlášť vysokou smrtností. Každopádně lze očekávat, že na jednotkách intenzivní péče začne být opět živo.
Nástup dětí do škol poměrně výrazně přiživí i velkou epidemii místních, už značně ochočených variant viru. Během prázdnin se virus v populaci šířil převážně liniově, tak jak se stýkali lidé v rámci pracovních (či jiných) kolektivů. Z kolektivu do kolektivu virus přeskakoval většinou pouze přes rodinné příslušníky (a těch je jen pár). S nástupem dětí do škol se v populaci objeví něco jako velkokapacitní příčné propojky – přes děti se virus snadno rozšíří z jedné třídy naráz do mnoha rodin a odtud na mnohá pracoviště.
Školní rok ve znamení covidu. Jak bude 1. září vypadat a které školy jistě neotevřou? |
Lze proto očekávat výrazný vzestup reprodukčního čísla (počtu osob, které v průměru nakazí jeden nemocný). Jestliže nepřijmeme drastická opatření, denní přírůstky nakažených vyskočí rychle nad tisíc a tam už zůstanou. Za drastické opatření přitom nepokládám návrat roušek do veřejné dopravy a obchodů, ani přechod na distanční výuku u žáků na druhém stupni základních škol, středních škol a vysokých škol.
Jestli nepřijde nic neočekávaného, tak se budou během září a října počty nově nakažených pohybovat nad 1000. A budou postupně stoupat, tak jak bude s klesajícím množstvím slunečního záření klesat v našich tělech množství vitaminu D a vlivem snižující se relativní vlhkosti vzduchu v místnostech se bude zvyšovat efektivita přenosu viru kapénkami a aerosolem.
K tomu pochopitelně přispěje i to, že s postupujícím podzimem se budeme čím dál více zdržovat v uzavřených místnostech. Na druhou stranu našemu zdravotnictví nejspíš uleví, že jednotlivé státy zase postupně uzavřou své hranice, čímž dojde k omezení importu zvláště virulentních kmenů. Jak se z omezení cestování zaraduje běžný občan není třeba komentovat.
S výjimkou skokového vzestupu počtu nakažených s nástupem školní docházky bude další nárůst spíše pozvolný, takže si bude obyvatelstvo na zvyšující se statistiky pozvolna zvykat. Odpírači roušek tak budou dál tvrdit, že je to celé humbuk a že žádná epidemie u nás vlastně není, a to i v okamžiku, když budou denně přibývat dva tisíce nakažených a nemocnice začnou nestíhat. Nakonec bude muset vláda opět s velkým skřípěním zubů šlápnout na brzdu a zavést velmi bolestivé restrikce – ostatně to samé budou dělat vlády většiny zemí.
Jak dlouho bude nová plošná karanténa trvat, jak bude přísná a kdy dojde k jejímu opětovnému uvolnění je těžké odhadnout. Patrně budou pod tlakem různých loby jednotlivá opatření střídavě uvolňována a zase zaváděna, tak jak se bude v odpověď na momentálně platná opatření se zhruba desetidenním zpožděním zhoršovat a zase zlepšovat celková epidemická situace.
Kdy to celé skončí? Asi těžko v příštím roce, ledaže by se nám s velkou dávkou štěstí podařilo už dříve získat dostatečné množství vakcíny. Vyloučeno to není. Na vakcíně pracuje velké množství vědeckých týmů a dnes i mnoho bohatých farmaceutických firem. Jak jsme viděli na čínském a ruském případu, vlády se nerozpakují pustit mezi lidi i neodzkoušené typy vakcíny.
Vůbec bych se nedivil, kdyby se některá účinná objevila na trhu už během podzimu. Nemusíme proočkovat 60 % populace, jak se odhadovalo ještě na jaře. Vlivem evoluce viru směrem ke sníženému reprodukčnímu číslu bude patrně k zastavení či výraznému zpomalení epidemie stačit procento o dost nižší, dokonce bych tipoval že tak poloviční.
A tady už začínám opravdu věštit z křišťálové koule. Myslím, že vysoké školy se vůbec neotevřou, nebo se zase zavřou na začátku října. Střední školy a možná i druhé stupně základních škol se zavřou v říjnu, nejpozději v listopadu. Opravdu drastická opatření nás myslím čekají už na konci roku.
Čím odvážněji bude vláda už před tím zavádět protiepidemická opatření a čím odpovědněji se bude obyvatelstvo k těmto opatřením stavět, tím později budou muset nastoupit nejbolestivější restrikce. Pokládal bych však za neuvěřitelné štěstí, kdybychom dokázali oddálit nástup těchto opatření až do doby, kdy bude možno proočkovat třetinu populace novou vakcínou a kdy už tedy nebude plošná karanténa potřeba. Ovšem, i zázraky se tu a tam dějí.
Co bude dál? Nevím. Možná nás čeká třetí (a třeba čtvrtá a další) vlna a možná taky ne. Vím však, jak to celé nejspíš skončí. Přirozenou či umělou cestou získá naše populace proti novému koronaviru dočasnou rezistenci. Dospělí se budou muset několik let opakovaně očkovat, nebo čas od času prodělají (nyní, kvůli zbytkovým protilátkám, již většinou mírnější) onemocnění.
Děti se však nejspíš nakazí už v předškolním věku a do konce života si v sobě ponesou malé množství viru – budou vykazovat tzv. nesterilní imunitu. Z hrozivé covid-19 se tak stane další dětská nemoc a SARS-CoV-2 se připojí ke čtyřem jiným liniím koronavirů, kterými je bezpříznakově nakažen skoro každý člověk.
Chcete znát pokračování? Prozradím zase za půl roku. A aby byly mé předpovědi přesnější, tak mi pěkně vyplňte dotazník nebo se přihlaste na pokusnikralici.cz.
Závěrečné upozornění: Autor je sice evoluční biolog a parazitolog a působí na Přírodovědecké fakultě UK a Národním ústavu duševního zdraví, prezentované informace však v žádném případě nejsou oficiálním stanoviskem zmíněných institucí.
