Mnohé z myšlenek, proti nimž Smith bojoval v 18. století, se dnes znovu vracejí do politické debaty.
Honba za obchodními přebytky
Smith kritizoval představu, podle níž se bohatství země měří množstvím nahromaděného zlata a stříbra. Státy proto hledaly způsoby, jak jejich přísun zvýšit. Podle tehdy rozšířených představ měla země usilovat o přebytek vývozu zboží nad dovozem. Za vyvezené zboží získávala drahé kovy, které pak zůstávaly v domácí ekonomice. Pod vlivem těchto představ státy zakazovaly vývoz drahých kovů, omezovaly dovoz zboží pomocí cel a dalších překážek a naopak podporovaly vývoz zboží či chránily domácí odvětví před zahraniční konkurencí.
Vítejte v 17. století. Kde se vůbec vzala představa, že musíme více vyvážet než dovážet? |
Tento systém chápal mezinárodní obchod jako soutěž o drahé kovy, v níž zisk jedné země nutně znamená ztrátu jiné. Vedl proto k rozsáhlým státním zásahům do obchodu a k poskytování privilegií domácím výrobcům a obchodníkům, kteří se snažili veřejnost přesvědčit, že jejich zájmy jsou totožné se zájmy státu. Velké obchodní společnosti s monopolními privilegii, jako byla Východoindická společnost, tak hromadily zisky, a to jak na úkor kolonií, z nichž čerpaly zdroje, tak na úkor spotřebitelů, kteří za jejich zboží platili vysoké ceny.
Bohatství vzniká z produktivity
Smith v Bohatství národů podle vlastních slov předložil velmi ostrý útok na tento systém. Tvrdil, že bohatství národa nespočívá v zásobách drahých kovů, ale v množství statků a služeb, které mají lidé k dispozici. Zlato a stříbro mají hodnotu jen proto, že za ně lze tyto statky a služby získat.
Skutečným zdrojem prosperity je podle Smithe růst produktivity. K němu dochází díky dělbě práce, která lidem umožňuje se specializovat a tím pracovat efektivněji. Rozsah dělby práce je přitom omezen velikostí trhu: čím větší je trh, tím větší může být specializace. Ve městech jsou proto lidé specializovanější než na vzdáleném venkově, kde každý „farmář musí být řezníkem, pekařem i sládkem“. Více obchodu tak vede k větší dělbě práce, hlubší specializaci a vyšší produktivitě, a tím i k růstu bohatství.
Konkurence je prospěšná
Obchod podle Smithe není soutěží, v níž zisk jednoho znamená ztrátu druhého, ale je prospěšný pro všechny zúčastněné strany. Z jeho omezování těží jen malá skupina obchodníků, nikoli společnost jako celek. Není proto divu, že obchodníci a výrobci mají silnou motivaci prosazovat regulace, které je chrání před konkurencí. Takový systém však nevede k všeobecné prosperitě, ale k obohacování úzkých privilegovaných skupin.
Smith naproti tomu navrhoval systém založený na rovných podmínkách a konkurenci mezi obchodníky. Zdůrazňoval, že konečným cílem výroby není zisk firem, ale spotřeba, a kritizoval nadřazování zájmů vybraných výrobců nad zájmy spotřebitelů. Zároveň si uvědomoval, že je marné snažit se výrobce a obchodníky převychovat k tomu, aby usilovali o veřejné blaho.
Proč jsme bohatí a jiní chudí? Klíčovou roli podle nobelistů hrají instituce |
Jádrem jeho systému bylo nastavit pravidla tak, aby výrobci a obchodníci přispívali k všeobecné prosperitě i tehdy, když upřednostňují vlastní zájem. V takovém systému snaha dosahovat zisků nevede přes ožebračování druhých, ale skrze zlepšování produktů a výrobních procesů. Jak píše Smith v jedné z nejslavnějších pasáží Bohatství národů: „Není to z dobrotivosti řezníka, sládka nebo pekaře, že očekáváme svůj oběd, nýbrž z jejich ohledu na vlastní zájem. Neobracíme se na jejich lidskost, ale na jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, ale o jejich výhodách.“
Trh není nemorální
Smith v Bohatství národů ukázal, že společnost nemusí být postavena výlučně na péči o druhé, aby fungovala. To ale neznamená, že prosperita stojí na sobectví nebo na lidských neřestech. Většina lidského jednání podle Smithe není ani čistá ctnost, ani čistá neřest. Lidé obvykle jednají z běžného vlastního zájmu, který sám o sobě neznamená morální zkaženost.
Ve své dřívější knize Teorie mravních citů Smith zdůrazňoval, že lidé nejsou vedeni jen vlastním zájmem, ale jsou také schopni empatie a morálního soucitu. Dokážou se vžívat do situace druhých a hodnotit své jednání očima „nestranného pozorovatele“. Díky tomu se lidé učí své jednání usměrňovat a respektovat druhé.
Společnost tak podle Smithe stojí jak na vlastním zájmu, tak na morálních citech a pravidlech spravedlnosti. Vlastní zájem motivuje lidi k práci, směně a podnikání, zatímco empatie, morální soud a právní řád vytvářejí rámec, v němž se tato činnost může odehrávat, aniž by poškozovala ostatní.
Bohatství národů proto není popřením Smithovy morální filozofie, ale jejím pokračováním. Zatímco Teorie mravních citů vysvětluje, jak vznikají morální normy lidského chování, Bohatství národů ukazuje, jak může společnost prosperovat, když lidé jednají v rámci těchto pravidel a mají svobodu spolupracovat a směňovat.
Tři funkce státu
Systém, který podle Smithe vede k všeobecné prosperitě, je zároveň systémem svobodné společnosti. Lidé v něm mohou stanovovat své vlastní cíle i způsoby, jak jich dosáhnout. Zákony v takové společnosti jim umožňují plánovat svůj život a chrání je před násilím, podvody i porušováním smluv a vlastnických práv – a to jak ze strany ostatních, tak ze strany panovníka. Prosperita, morálka, svoboda a vláda práva tak v jeho díle jdou ruku v ruce.
Vzdát se kapitalismu kvůli planetě? Vždyť velký byznys je dnes na straně zelené politiky |
Kromě vymáhání práv má stát podle Smithe ještě dvě další funkce: obranu společnosti před vnějším nepřítelem a poskytování veřejných statků a služeb, které jsou pro společnost užitečné, ale jednotlivci by je často nedokázali financovat sami v dostatečném rozsahu. Patří sem například budování silnic, mostů a přístavů, které usnadňují obchod a rozšiřují trhy. Smith zároveň zdůrazňoval význam vzdělání, protože dělba práce může vést k jednostrannosti a omezenému rozvoji schopností pracovníků. Stát proto může podporovat základní vzdělání, aby lidé zůstali schopni plnohodnotně se účastnit občanského života.
Smithova představa svobodné společnosti spočívala především v odmítání systému privilegií, monopolů a regulací, které slouží úzkým zájmovým skupinám. Úkolem státu podle něj není řídit hospodářství ve prospěch vybraných podnikatelů, ale vytvářet obecná pravidla, která umožňují svobodnou spolupráci jednotlivců a prosperitu celé společnosti.
Staré omyly se vracejí
Bohatství národů inspirovalo celé generace lidí napříč politickým spektrem. Smithova kniha jim nabídla nejen vysvětlení světa kolem nich, ale i vizi společnosti založené na svobodě, konkurenci a vládě práva. Právě taková společnost je podle Smithe zdrojem všeobecné prosperity.
Mnohé z myšlenek, které Smith ve své době kritizoval, se však dnes znovu objevují v moderní podobě. Znovu slyšíme argumenty pro obchodní bariéry, státní podporu „národních šampionů“ nebo pro chápání mezinárodního obchodu jako soupeření, v němž musí být vítězové a poražení. Zároveň se objevují pochybnosti o samotných základech svobodné společnosti. Zpochybňována bývá schopnost lidí volit si vlastní způsob života a nést za něj odpovědnost, nebo chybí respekt k odlišným volbám druhých.
Možná právě proto je potřeba Smithovy základní intuice znovu promyslet a přeložit do jazyka a kontextu současnosti. Smith totiž nepsal jen o ekonomice a společnosti své doby, ale o principech, které neztratily svou platnost ani dnes.
Autor působí na Fakultě podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze a v Centru pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii Věd ČR
