A pak je tu tak často skloňovaný duchovní rozměr Vánoc a adventního času. Komouši nedokázali Vánoce jako církevní svátky zrušit, i když předseda vlády a pozdější prezident Antonín Zápotocký ve svém vánočním projevu z roku 1952 zdatně blábolil, že Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stal se z něho děda Mráz. Taktéž brojil proti jesličkám a tvrdil, že už nesvítí jen hvězda betlémská, ale rudé hvězdy od východu a všichni pomůžeme splnit soudruhu Gottwaldovi do Vánoc plán.
Doba byla zlá, rudý teror vrcholil a tak se tomu ani nešlo smát. Vánoce to přežily, ale řekla bych, že advent měl namále. Nejspíš proto, že jeho spirituální rozměr nelze nahradit. A tak se jeho smysl vytratil, místo toho se většina národa v čase adventním vrhla na úklid, shánění dárků, ba i poživatin, pečení cukroví, a to, že se jedná o začátek liturgického roku a postního období, kdy křesťané očekávají příchod Spasitele a rozjímají, někam odplulo.
Mše jako demonstrace odporu
Advent jako čas nadějí je mimochodem ústředním motivem stejnojmenného románu Jarmily Glazarové, baladického příběhu z Beskyd, v jejímž středu stojí silná ženská hrdinka, to byla tak jedna z mála možností, jak se s tímto pojmem setkat. Glazarová z osnov nezmizela, protože se z ní už po roce 1945 stala zapálená soudružka, působila dokonce jako kulturní atašé v Moskvě. Bolševik nerad viděl i půlnoční mše, různě je maskoval a také je přesunul na odpoledne. Od druhé poloviny 80. let se ale pomalu začaly konat i ve správný čas a kostely bývaly narvané, byla to svého druhu demonstrace odporu.
Skvělá architektura se v ČSSR prosadila navzdory bolševikovi. A dnes je na odstřel |
Vyrovnat se s tím vším a najít zpět cestu k původnímu smyslu Vánoc nebylo jednoduché ani pro tolerantního ateistu, který chápe jejich duchovní význam. Zdá se mi, že přece jenom se advent už víc vnímá jako období usebrání i soucítění s bližními, Češi vydatně přispívají na charitu a částky, které se třeba vyberou na nejviditelnější charitativní akci České televize, adventních koncertech, jsou víc než potěšující. Ve městě se ale pořád nedaří prožít tuto dobu klidně, protože koncem roku hoří všechny pracovní termíny a často chceme stihnout i to, co jsme celý rok odkládali.
Zapomeňte na dokonalé Vánoce
A pak advent také provázejí neskutečné komerční vymyšlenosti. Chcete adventní kalendář od luxusní kosmetické firmy? Devět tisíc korun za vzorky omlazujících krémíčků představuje až parodicky transformované poselství adventní doby. První adventní neděli také startují vánoční nebo, chcete-li, adventní trhy. Při nejlepší vůli nedokážu pochopit nadšení obyvatelstva nad touto atrakcí.
Prý je to místo setkávání se, ale propasírovat se tlačenicí mezi ohavnými stánky s kýčovitým i jinak hrozným tovarem a ještě si „dávat majzla“ na kapsáře neskýtá mnoho potěšení z hřejivé konverzace, zvlášť když k tomu vyřvávají koledy. A že by se tam nabízely nějaké kulinářské hody? To sotva, nabízené mimořádně předražené pochutiny vesměs páchnou přepáleným olejem a popít k tomu přeslazený svařák je gastronomický zážitek pro otrlé.
Když pojídání uhlí je zdravé. Je dobře, že mladí umělci před máváním peněženkou nepadají na kolena |
Mnozí za vánočními trhy neváhají jet i stovky kilometrů, cestovat ve vánočním čase do Vídně nebo do Drážďan, kam našinec směřuje nejčastěji, je hezký výlet a je tam co vidět, ale že by tam člověk musel na trhy…
Nu, proti gustu, jak se říká, žádný dišputát a ať si to každý užije podle svého. A ať kašle na svou vlastní představu dokonalých Vánoc, protože dostát takovým předsevzetím nevede k dobrým koncům, všechny potlačené emoce pak vyhřeznou, když je to nejméně vhodné, a hádky na Vánoce, byť z malicherných důvodů, bývají ty nejhorší.
