Posuzovat naše dějiny jen pohledem převratu v roce 1918 znamená jejich naprosté nepochopení. Samozřejmě Jiří Paroubek používá fráze té doby, jako „stará a prohnilá monarchie“. Celkem vzato to ale byl spořádaný právní stát a neměli bychom zapomínat na to, že během 19. století v rámci právě tohoto státu nastal kromobyčejný vzestup českého národa.
Musíme si uvědomit, že v 18. a po většinu 19. století se Češi samozřejmě cítili jako občané monarchie. O tom svědčí bohaté literární záznamy a také podílení se na politickém dění tohoto státu.
Kdo jsou čeští vojevůdci… |
Jiří Paroubek opět kritizuje snahy o obnovení pomníku maršálka Radeckého, kterého nazývá kondotiérem, ačkoliv to byl voják oddaně sloužící svému státu. Komu jinému by, promiňte, měl jako občan Rakouska-Uherska sloužit? Byl součástí jeho armády. A že se Radecký cítil být Čechem, dokládá například jeho dopis městu Beroun, kde ho jmenovali jeho čestným občanem.
Že byl vynikající vojevůdce, o tom nesvědčí jen vítězná bitva u Novary, kterou Paroubek zmiňuje, ale zejména jeho působení v čele generálního štábu maršálka Schwarzenberga, v němž naplánoval vítězné bitvy proti Napoleonovi. Odpovědnost sice jako vrchní velitel nesl Schwarzenberg, ale hlavní práci odvedl Radecký, neboť vrchní velitel musel držet pohromadě alianční vojska, vyjednávat s Alexandrem I., švédským korunním princem a ostatními panovníky, aby ta armáda byla schopna táhnout do Paříže. Na vítězství má Radecký ohromný a rozhodující podíl.
Jiří Paroubek a Karel Schwarzenberg
Paroubek ho srovnává s Janem Žižkou, což byl sice také pozoruhodný válečník, ale srovnávat je nelze. Bylo to něco zcela jiného. V Žižkových dobách ještě neexistovali velké armády, a když se podíváme na počty bojujících a způsob vedení války, ať už to byla bitva na Vítkově, u Domažlic, nebo v kterýchkoliv jiných bitvách té doby, tak z vojenského hlediska byl Žižka mimořádně nadaný partyzánský vůdce. Byl skvělý, ale to není důvod popírat velikost jiného velkého vojevůdce.
Nemá smysl interpretovat dějiny z úzkého pohledu jednoho okamžiku a z toho posuzovat naši minulost. To je naprosto mylný pohled na dějiny. Popírání vojenského génia, a dokonce i češství maršálka Radeckého, protože nevyhovuje specifickému pohledu na české dějiny, je ostudné a ahistorické.
