Sbírka ale byla dlouhá léta uskladněna v kraslické střední škole, a proto si ji nárokuje i její zřizovatel, tedy Karlovarský kraj a stát jako bývalý vlastník státního podniku Amati.
Jak kraj, tak stát se společnými silami snažily vyjmout sbírku předmětů z insolvenčního řízení tak, aby nebyla ohrožená její integrita do budoucna. A to na základě tvrzení, že neexistuje nabývací doklad společnosti Amati k této sbírce. Ta totiž vznikla ještě dříve než společnost Amati. Minulý týden ovšem Krajský soud v Plzni znovu tyto argumenty odmítl a tvrdí, že firma se stala vlastníkem na základě titulu mimořádného vydržení.
Lze předpokládat, že kraj se odvolá a soud půjde do dalšího kola. Insolvenční správce společnosti opakovaně potvrdil, že sbírku chce nejvýhodnějším způsobem zpeněžit a uspokojit věřitele. Hrozí tedy reálné nebezpečí, že sbírka bude rozprodaná, čili zničená.
Jak udržet sbírku celistvou
Už dříve vznikla v Kraslicích petice za záchranu sbírky a úsilí, aby byla prohlášená za kulturní památku, což by ji mohlo ochránit před rozprodáním. Vznikl soupis sbírky a ohodnocení nástrojů, kterých je 270. Ministerstvo kultury ale řízení o prohlášení sbírky za kulturní památku ani nezahájilo kvůli probíhajícímu insolvenčnímu řízení a spor o její vlastnictví ani správní řízení vést nemohlo. Vzhledem k charakteru sbírky ale doporučilo zapsat soubor předmětů do Centrální evidence sbírek na základě zákona o ochraně sbírek muzejní povahy. To ale sbírce nepomůže.
Karlovarský kraj neuspěl ve sporu o vzácné nástroje ze zkrachovalé firmy Amati |
Jako v každé sbírce jsou v ní artefakty velmi cenné i méně cenné, ale jako celek má nezpochybnitelnou technicko-dokumentační hodnotu. Stručně řečeno udržení celistvosti sbírky má v regionu svůj hluboký smysl, protože dokumentuje vývoj důležitého historického odvětví v podhůří Krušných hor. Vždyť výroba hudebních nástrojů tu sahá už do poloviny 17. století, kdy v blízkých Lubech začal působit první houslař.
Od počátku 20. století výroba hudebních nástrojů v Kraslicích prosperovala, fungovaly tu různé továrny i obchodní společnosti. Bylo to celkem padesát devět výrobců hudebních nástrojů, z nichž některé podniky byly schopné starat se samostatně i o odbyt. To všechno skončilo s odsunem Němců v roce 1945, odešli majitelé i kvalifikovaní řemeslníci. Tehdy také vzniklo družstvo Amati, které po roce 1948 komunisté znárodnili.
Pěstování historické paměti
Nezbývá než doufat, že představitelé Karlovarského kraje chápou, co by z regionu nemělo zmizet, co je důležité pro pěstování jeho historické paměti, která zde byla čtyřicet let záměrně ničená. Je to region těžce zkoušený, po válce plánovitě vylidňovaný a devastovaný a překonávat tohle neblahé dědictví stojí velké úsilí. Snad si to uvědomují i příslušné státní instituce a budou se o osudy sbírky zajímat. A že snad možný odkup sbírky není jen chiméra. Vždyť by se na něm mohlo podílet i město Kraslice a sbírku tak vystavit.
V to doufá i bývalý starosta a předseda Spolku přátel města Kraslic Otakar Míka, který má na svém kontě záchranu městského hrázděného domu z roku 1737. Nehledě na to, že kraj už takhle zakoupil soubor nástrojů z 19. a 20. století od společnosti Strunal Luby, která skončila v konkurzu před pět lety. Obsahuje vzácné housle, violy, violoncella, jedinečné kontrabasy a kytary, ale také kolekce asijských lidových nástrojů.
A v té kraslické jsou nejenom vzácné nástroje a kuriozity jako Hábův čtvrttónový saxofon, ale i vysloveně divácké atrakce jako maxituba z let 1910/1911, která se stavěla pro světovou výstavu v New Yorku v roce 1913. Je hratelná, ale musí ji obsluhovat dva hráči. Nebo maxiklarinet z dílen V. Kohlert a synové, který vznikl ve třicátých letech.
