Americký dolar má ve světové ekonomice nepřekonatelné postavení. Je téměř univerzálním platidlem, stanovují se v něm ceny mnoha základních surovin, jako je třeba ropa či plyn, mnohé centrální banky ho drží jako tak zvanou rezervní měnu ve svých rezervách, aby v případě potřeby mohly intervenovat ve prospěch své měny. Není divu, že se někdy hovoří o dolarové hegemonii.
1 dolar = 1000000 rialů. Írán versus USA v číslech |
Pro Spojené státy to nese některé výhody, na něž upozornil už v šedesátých letech minulého století tehdejší francouzský ministr financí a pozdější francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing. To když tvrdil, že USA mají díky dolaru mimořádnou či dokonce nadměrnou výhodu oproti ostatním. A to je pravda.
Podkopání důvěry v dolar
Silné mezinárodní postavení dolaru znamená, že je po něm stále silná poptávka, což umožňuje Americe si půjčovat levněji, než by mohla jiná země s podobnými ekonomickými ukazateli. Umožňuje to USA mít dlouhodobě obchodní schodek, aniž by to ohrozilo jejich ekonomickou stabilitu. Nehrozí totiž měnová krize, protože američtí dovozci mohou za dovážené zboží platit dolary.
Usnadňuje to i příliv investic do Spojených států a navíc, vzhledem k tomu, že USA dominují finančnímu systému, v němž proudí dolary, může Washington využít této hrozby přerušení těchto toků jako páky na jiné země. Rubem toho ovšem je, že americké zboží je na vývoz často „drahé“. Navíc zejména v minulých desetiletích komerční banky v zahraničí „tvořily“ půjčkami dolary bez kontroly americké centrální banky Fed a zahraniční vlády držely podstatnou část dluhu USA a tudíž na Ameriku měly nepřímo silný vliv.
Salvador a Bhútán jako vzory. ČNB zvažuje nákup bitcoinu za miliardy |
Americký prezident Donald Trump se ale chce amerického obchodního deficitu zbavit. Znamená to pokud možno snížit hodnotu dolaru vůči ostatním měnám (odhlédněme teď od toho, že tím zároveň může doma vyvolat inflaci). Lze to udělat několik způsoby. Vzhledem k tomu, že Fed je nezávislý, těžko může donutit centrální banku, aby začala tisknout více dolarů a tedy snížila jejich hodnotu. Nehledě na to, že je to právě kvůli mezinárodní poptávce po dolaru těžké.
Lze ale podkopat důvěru v americký dolar. Například tím, že USA omezí směnitelnost dolaru nebo že odmítne platit závazky americké vlády. Problém je v tom, že vzhledem k tomu, že nyní většinu amerického státního dluhu vlastní Američané, zle by to zasáhlo právě Spojené státy. Navíc oslabení dolaru a ztráta jeho mezinárodního postavení by vedly k tomu, že by si USA už nemohly dál tak lacině půjčovat a v extrémním případě by mohlo dojít i k měnové krizi.
Zároveň si ovšem Donald Trump přeje, aby dolar jako silnou mezinárodní měnu nenahradilo nic jiného a hrozí těm zemím, které by se pokusily zbavit se vlivu dolaru, sankcemi. Bojí se, že by to oslabilo mezinárodní postavení Spojených států. Ovšem schopnost USA ovlivňovat svět a globální váha dolaru jsou taková dvojčata či dokonce dvě strany jedné mince.
Navíc síla dolaru jako mezinárodní rezervní měny je spojena i s volným obchodem, který Trump zrovna nemiluje. Ten totiž omezuje Trumpovu moc, protože limituje jeho schopnost provádět na nikom nezávislou politiku uvnitř Spojených států, protože některé jeho kroky – třeba zavádění cel a podpora určitých odvětví bez ohledu na obchodní a politické partnery – nejsou v souladu s volným obchodem a globalizací. Jde o problém, kterého si všiml turecký ekonom působící na Harvardově univerzitě v USA Dani Rodrik.
Hrozba konce zvláštního postavení dolaru
Není jasné, jak chce tohle Trump vyřešit. Nemůže mít slabý dolar bez mezinárodního vlivu a zároveň hrozit těm, kdo za něj hledají náhradu a nechtějí ho používat jako platidlo a rezervní měnu. Nicméně Trumpova chaotická obchodní politika a nevybíravé chování ke spojencům či dokonce slovní útoky na ně jako třeba na Kanadu a Dánsko mohou nakonec vést k rostoucí nedůvěře k USA, nakonec i k nedůvěře vůči jejich měně a posléze také k poklesu hodnoty dolaru.
Ta, které Putin věří. Proč si Kreml stále drží centrální bankéřku s prořízlou pusou |
Kdyby tato politika dosáhla větších rozměrů, může to nakonec vést ke konci zvláštního mezinárodního postavení americké měny. Vedlo by to ale k problémům se splácením amerických dluhů a k dalšímu pádu dolaru. Pokud by to kulminovalo, povede to k velkým problémům v mezinárodním obchodě a ke snaze Spojených států „tlačit“ ostatní k používání dolaru. Výsledkem by byl jen zmatek a to, že by se všichni chtěli dolaru zbavit. V budoucnu totiž americký dolar už nemusí být ona stabilní a bezpečná měna, jak ji známe od konce druhé světové války.
