Za posledních 15 let jsme navštívili celkem 17 amerických států, Kalifornii mnohokrát, pracovně i soukromě. Žili jsme v centrech velkoměst a na předměstích mezi progresivní elitou i na odlehlém venkově mezi lidmi, jimž naši kalifornští přátelé říkají „rednecks“ nebo „hillbillies“. Nesčetněkrát jsme Američany, demokraty i republikány provázeli po Praze a východních Čechách. Žije se u nás opravdu hůře, jak naznačuje slabší HDP? Nežije, a to ze sedmi důvodů.
1) Láska k domovu
Češi milují rodnou hroudu. Ani komunismus od nás nevyhnal zdaleka tolik lidí jako z Polska a Maďarska. Často se vracíme žít do městeček, kde jsme se narodili. Díky tomu mohou být i menší odlehlá sídla stabilní a prosperovat. Příklad dává Litomyšl, kde žijeme a kde se jeden z nás narodil – stejně jako jeho předkové.
Američané jsou Litomyšlí fascinováni, neb takhle malá města daleko od finančních center tam bývají zapadákovy, odkud mladí touží vypadnout. Americký venkov je v tomhle sudetštější než naše Sudety.
2) Školství
Školství v řadě států Ameriky příliš podléhá vlivu učitelských odborů. Důraz na platy a pohodlí učitelů se zdá větší než na vzdělání dětí. Zvláštní je míra ideologické indoktrinace na školách, a to veřejných i soukromých. Vychází přitom někde zprava (odmítání evoluční teorie, homofobie), jinde zleva (až náboženský důraz na změnu klimatu a pohlaví).
Někteří naši přátelé v Kalifornii to řeší tak, že děti učí sami doma, což si ale může dovolit málokdo. Přes všechny problémy našich škol jsme rádi, že se svými čtyřmi dětmi můžeme žít v Česku.
Jak vyrovnat české veřejné rozpočty? Vládě by stačily pouhé dva kroky, přiznání porážky ale bolí |
3) Rovnost
Čecha zarazí, nakolik si Američané potrpí na rasu, pohlaví a sexuální orientaci. Čekáte, že vás budou hodnotit podle toho, jací jste, jak se chováte? Ano, ale častou podmínkou pro pracovní postup je „identita“, tedy co jste, čím jste se narodili. Podobně jako v 50. letech, ale naruby: bílí heterosexuální muži nejsou nahoře, ale úplně dole, hned vedle židů.
Můžeme v tom vidět trochu škodolibé spravedlnosti. Jenže dvě zla nedělají dobro. V Česku jsme na tom lépe, snad proto, že nemusíme kompenzovat otroctví, což nikdy nejde dost.
4) Rozmanitost
Při večeři v soukromí často zjišťujeme, že i americký akademik na prestižní univerzitě může pěstovat klasicky liberální myšlenky. Ale v přednáškovém sále a na Twitteru se od něj očekává podpora jedné strany a souhlas s progresivním balíčkem.
Poruší-li jeho část, čelí hrozbě zastrašování, v extrémním případě násilí a výpovědi. Je-li židovského původu, radši se už nechce vyjadřovat k ničemu. Jedna ideologie vládne všem univerzitám. U nás to tak dosud není – možná proto, že při vzpomínce na komunismus víme, že svoboda může trpět jak zprava, tak zleva.
5) Umírněnost
Češi jsou relativně tolerantní a ochotní změnit názor, dostanou-li nová fakta. To se sice zhoršilo po pandemii, kdy vládní odpověď na covid vyhnala část lidí doprava, část doleva – ale pořád je to lepší než v Americe.
Tam si často vybíráte celý balíček (klima, gender, daně, imigrace, Ukrajina, Gaza) podle toho, zda se cítíte jako republikán, či demokrat. Je běžné, že se tak dopředu registrujete na volebním úřadě, což dál nahrává dvoustranné extremizaci. Čech ví, že hlouposti mohou znít z obou stran. Donald i Kamala by to u nás měli těžké.
Kamala musí přesvědčit. Prozatímní vedení nad Trumpem Harrisové k výhře nestačí |
6) Bezpečí
Centra amerických velkoměst byla vždy divočejší, než jsme zvyklí. V posledních letech ale dále zdivočela s tím, jak mnohde přestali trestat drobnou a střední kriminalitu. Vloupáním do aut a krádežemi v obchodech se policie pod politickým tlakem často odmítá zabývat.
Když už pachatele chytí, mnohdy ho hned pustí. Na počátku byl dobrý úmysl, aby ve vězeních nekončilo tolik příslušníků menšin. Nakonec ale oslabení policie a vzniklé bezpráví dopadá nejdrtivěji právě na chudší obyvatele městských center, typicky černochy a Hispánce.
7) Hromadná doprava
Americké rodiny si po přestěhování do Prahy pochvalují síť tramvají a metra. Jejich děti se najednou mohou svobodně pohybovat po velkém městě. V Americe, automobilové civilizaci, se musí spoléhat na to, že je rodiče všude odvezou. V některých městech MHD funguje, ale s dětmi se do ní odvážíte málokdy.
Pražské metro je na globální poměry extrémně bezpečné. Síť vlaků a autobusů v naší zemi je slušná a spolehlivější než v Německu. I americký hardcore republikán v Česku uzná, že některé vládní výdaje mají smysl.
Stanice Depo Zličín nebude, metro by vozilo jen vzduch. Hřib zastavil projekt, který dříve hájil |
Jasně, ne ve všem drtíme Ameriku. V kráse přírody nám dává k. o. Rádi vyzdvihujeme naše skvělé zdravotnictví, ale kvůli cenovým stropům často neseženeme základní léky. Dbá-li člověk na pojištění, nemá se zdravotnictvím v Americe problém. Američané jsou též finančně bohatší.
Ale pracují víc než my, mají přísnější pracovní etiku. Jsou svobodnější v podnikání, odolnější ke korupci, přátelštější k cizincům, patriotičtější, optimističtější, odvážnější, ambicióznější.
Chronický deficit ambicí nás Čechů skvěle popisuje Mojmír Hampl v knize Pro Čechy je nebe nízko. Mojmír má pravdu: jsme hobiti a Česko je náš Kraj. Vylepšit ho můžeme. Ale nesnažme se z něj udělat kopii Ameriky v době, kdy si sama začíná uvědomovat hloubku svých problémů.
Autoři textu jsou ekonomové z FSV UK
