Už před prvními svobodnými volbami v červnu 1990 byl Václav Klaus ve vedení Občanského fóra značně neoblíben. Ale když se ho nepovedlo odklonit do čela národní banky, byl poslán jako volební lídr OF na severní Moravu, aby si tam politicky vylámal zuby. Pražský vědátor z Prognostického ústavu a krátce ministr financí, který hlásal, jak si musíme utáhnout opasky – jak to jde dohromady s horníky a hutníky?
Klaus ale objel severní Moravu do poslední vesnice, mluvil s lidmi, přesvědčoval je a při vyhlášení výsledků voleb šokoval.
V Severomoravském kraji, tradiční rudé baště, OF získalo 719 tisíc hlasů, nejvíc v republice, a sám Klaus více než 93 % preferenčních hlasů, nejvíce nejen v těchto volbách (za sebou nechal hvězdy OF Komárka, Dienstbiera, Millera či Kocába), ale snad i historicky.
Konec dějepisného výletu, který ukazuje, že je možné prolomit „krajské prokletí“.
Krajské prokletí
Dnes jsme o 35 let dál, dva měsíce před volbami – a preference dvou hlavních politických rivalů, hnutí ANO a koalice SPOLU, jsou už řadu měsíců ledově strnulé. Snad až nezdravě, vzhledem ke kauzám či přešlapům na obou stranách. Jakmile ale agentury zveřejní volební nálady po krajích, to pak teprve začnou z průzkumů skákat čísla, na něž nejsme moc zvyklí.
V Praze tradičně vede SPOLU, zhruba se 30 %, tedy deset bodů nad svůj celostátní průměr, zatímco ANO má v metropoli zhruba 20 %, což je naopak deset bodů minus proti jeho průměru. A v Moravskoslezském kraji naopak: ANO tu drtí zbytek spektra se skoro 40 %, SPOLU je sotva na 15.
Máme plán na prvních sto dnů vlády, říká Babiš voličům. Špiclují nás, tvrdí |
Podobná odchylka proti průměru ve prospěch hnutí ANO je v Karlovarském kraji a ještě větší v Ústeckém. Koalice SPOLU v jiných krajích mimo Prahu už tak výrazné odchylky nemá, jen o něco lépe se jí daří v krajích Královéhradeckém či na Vysočině.
Tento obraz se opakuje už roky s menšími výchylkami ve všech typech voleb a zakládá v české politice jisté krajské prokletí. „V Praze se v zásadě nedá vyhrát,“ skládá předem zbraně pražský lídr ANO Karel Havlíček s tím, že se v metropoli pokusí pomyslné nůžky mezi SPOLU a ANO alespoň co nejvíce sevřít. SPOLU se už zase smiřuje s nakládačkou na severní Moravě, kde ji do voleb vede Zbyněk Stanjura, málo charismatický ministr financí s batohem rozpočtových a bitcoinových problémů na zádech.
Krajské prokletí nelze jednoduše zvrátit, vychází z parametrů socioekonomických, vzdělanostních či demografických. V Praze jsou podstatně vyšší platy a životní úroveň než na severní Moravě, mají v ní sídla velké firmy, je tam spousta úřadů, středních i vysokých škol. Některé kraje mají naopak řadu sociálně vyloučených lokalit či sídel s vysokou nezaměstnaností a špatnou dopravní obslužností, věkový průměr na venkově je vyšší než ve velkých městech… A to vše se tam promítá do volebních preferencí.
Už víte, koho budete volit ve sněmovních volbách?
Malá odbočka: po roce 1989 u nás dlouho platilo, že města volí pravici a vesnice levici. Což bylo v rozporu se Západem, kde venkov bývá tradicionalistický, naopak města inklinují k levicovým směrům – socialistickému, zelenému či liberálnímu. Až v nultých či spíše desátých letech tohoto století přestala být dominantní socioekonomická kritéria, tedy dělení na pravici a levici, a zejména s příchodem různých kulturních válek tuto osu překřížila osa mezi konzervatismem a liberalismem (či progresivismem).
Křížení obou os sice trochu rozmlžuje celkový obraz, nicméně se dá říci, že města dnes ovládá stále liberálnější a středovější ODS spolu s TOP 09, STAN, Piráty a Zelenými. A venkov vedle umírající KDU-ČSL zastupuje zejména levicové, ale hodnotově konzervativní ANO, společně s podobně nastavenou koalicí Stačilo! nebo hnutím SPD. Což se pak silně promítá i do volebních preferencí celých krajů.
Ven z věže ze slonoviny
Dá se vůbec krajskému prokletí čelit? Tedy aby Babiš získal Prahu a Fiala Ostravu? Dnes je populární, že se partaje označují za catch all party, strany pro všechny, což lze do jisté míry markýrovat, ale fakticky se to míjí se samou logikou stranictví. Tedy se stranami jako zástupci zájmů různých skupin ve společnosti, které prostě jdou proti sobě. A ty zájmy se v krajích značně liší.
Volby by vyhrálo ANO s 33 procenty, voliči koalice SPOLU přechází ke Starostům |
Přesto není důvod skládat zbraně úplně. Úvodní příklad s Václavem Klausem v roce 1990 je samozřejmě extrémní. Byla jiná doba, jiná nálada ve společnosti, byla tendence příkopy spíš zasypávat než si v nich libovat. Ale jistý návod to být může: nezavírat se do věže ze slonoviny a jít s kůží na trh, mít odvahu si nechat vynadat. A spolu s tím citlivě šít na míru skladbu kandidátů v každém kraji. Prostě někde lépe zabere Andrej Babiš a jinde Adam Vojtěch, stejně jako někde Eva Decroix a jinde Martin Kuba.
