Andrej Babiš totiž na jedné straně míří k tomu, aby se stal staronovým premiérem České republiky, na straně druhé je ale stále vlastníkem holdingu Agrofert (což z něj podle magazínu Forbes mj. dělá i jednoho z nejbohatších lidí v Česku). Kvůli zákonu o střetu zájmů, jenž si vysloužil i přízvisko Lex Babiš, jsou tyto jeho dvě role neslučitelné.
Co udělá Babiš s Agrofertem? Na vyřešení střetu zájmů má 30 dní |
Podle české legislativy je každý veřejný funkcionář jmenovaný v zákoně povinen vykonávat svoji funkci tak, aby mezi jeho osobními zájmy a zájmy vycházejícími z titulu jeho funkce nedocházelo ke střetu. Zákon doslova uvádí, že člen vlády nesmí podnikat a nesmí být členem žádného orgánu, ať už statutárního, řídícího, dozorčího, kontrolního, právnické osoby, která podniká. Což by funkce premiéra a zároveň majitele Agrofertu do puntíku splňovala jako střet zájmů.
Babiš opakovaně tvrdí, že to hodlá vyřešit, jak ostatně po společné nedělní schůzce potvrdil i prezident Petr Pavel, který s vítězem voleb jednal i na toto téma. „V případě, že bude pověřen sestavením vlády a bude jmenován, vyřeší střet zájmů v souladu se zákonem. Možností je několik, ty, které navrhl, jsou všechny skutečně cestou k tomu, aby dostál liteře zákona,“ prohlásil prezident.
Pavel řekl, kdy svolá Sněmovnu. Babiš mu ukázal, jak vyřeší střet zájmů |
Pokud se Babiš vyjednáváním s Motoristy sobě a SPD přiblížil své vládnoucí roli, bude muset i tento „liteře zákona“ poplatný, ale zatím tajný recept na Babišův střet na světlo světa. Jaké jsou tedy možnosti šéfa ANO?
Možná řešení, včetně jednoho šalamounského
Jednou z nich (a asi tou nejjednodušší, nicméně nejméně pravděpodobnou) je, že by se Babiš vůbec nestal premiérem. Takový Karel Havlíček, který by k roli premiérovského náhradníka měl nejblíže, by se zřejmě zaradoval (je otázka, kolik dalších úřednických funkcí by kromě toho měl…). Nicméně tuto variantu Babiš popřel bezprostředně po volbách, neboť prý voliči ho jako premiéra chtějí a proto mu dali tolik hlasů. Navíc funkce šéfa kabinetu je pro samotného Babiše velmi prestižní, tudíž nelze čekat, že by se jí vzdal.
Další spíše nepravděpodobnou variantou (i když z hlediska dodržení zákona o střetu zájmů velmi čistou) je, že by Agrofert prodal. Vzhledem k tomu, že holding je podnikatelským kolosem zaměstnávajícím přibližně 30 tisíc lidí, sdružujícím více než 200 firem po celé Evropě, nelze něco takového uskutečnit za 30 dní, což je literou zákona určená lhůta pro vyřešení střetu zájmů. A slovy správce z pohádky S čerty nejsou žerty: „Otázkou ovšem je, kdo by tu barabiznu koupil...,“ byť příměr barabizny k Agrofertu neplatí. Uvědomme si, že holding s tržbami přes 200 miliard korun a ziskem přes sedm miliard korun je rozhodně v dobré kondici. Ale otázka kupce je nejasná a rychlý prodej spíše nehrozí.
Ve hře je o něco jednodušší varianta odprodeje těch firem, jež jsou součástí holdingu a které Babiše do přímého střetu zájmu vystavují. Nicméně šlo by spíše o šalamounské řešení, které by jen omezilo jasné „třecí plochy“, ale pachuť střetu zájmů by rozhodně zůstala.
Babiš zvítězil nečekaně výrazně. Z části předsevzetí bude muset neslavně vycouvat |
Další možností je převod na rodinu, ale i zde by minimálně zůstala pachuť přetrvávajícího střetu zájmů, navíc zákon hovoří i o tom, že jeho „litera“ je naplněna osobami blízkými. Částečně by možná došlo sice k okamžikovému vyřešení problému či jeho oddálení, ale spíše by šlo o formální obstrukci, která by nemohla být konečným řešením.
Určitou variantou, kterou již Babiš jednou využil, je vehikl v podobě svěřenských fondů. Nicméně v tomto směru šéf ANO neuspěl u evropských orgánů a posléze také u českých soudů. I když z verdiktu Evropské komise si Babiš nic moc nedělal a majetek Agrofertu z jednoho ze dvou svěřenských fondů si zpět do svých rukou „vytáhl“ až loni.
Určitou fondovou variantou, o níž se spekuluje, představuje tzv. slepý fond. Tato legislativní úprava funguje v anglosaském světě, nicméně v české legislativě nefiguruje. Musel by tedy být zřízen v zahraničí a Babiš by se od něj musel zcela odstřihnout. Při velikosti holdingu je však i tato varianta spíše řešením teoretickým a obtížně realizovatelným.
Co prezidenta asi nepotěší
Asi nejjednodušším řešením pro Babiše je změna zákona, čímž by z celé šlamastiky vycouval. Ostatně se o něm zmínil ve vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál ústavní právník Marek Antoš, když uvedl, že by nová vláda mohla zákon upravit tak, aby vyhovoval. V tomto případě jde ale o řešení, s nímž by Babiš neprošel u prezidenta Pavla. Dá se však asi očekávat, že tzv. Lex Babiš v budoucnu projde proměnou.
Takže suma sumárum si budeme muset asi počkat, až Babiš svoje řešení, připravené právnickým aparátem Agrofertu vytasí na veřejnost. A bude jistě kreativní, protože o problému šéf ANO ví hezky dlouho a mohl se na jeho vyřešení dostatečně dlouho připravovat.
Zároveň se tak trochu obávám, že ať bude kreativnější sebevíc, tak pachuť či závan střetu zájmů zde zůstane i do budoucna… A při cimrmanovském konstatování, že očekávání je matkou zklamání, se nejspíš dočkáme nějakého řešení, kdy „vlk se nažere, a koza zůstane celá“…
