Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Mohou si Češi od státu odkoupit státní dluh? Z Babišových slov běhá mráz po zádech

Úhel pohledu   10:30
Premiér Andrej Babiš na předvolebním mítinku ANO v Roudnici nad Labem. (1....

Premiér Andrej Babiš na předvolebním mítinku ANO v Roudnici nad Labem. (1. října 2026) | foto:  Petr Topič, MAFRA

Premiér Andrej Babiš ve svém videu na sociálních sítích prohlásil, že úspory Čechů v bankách převyšují státní dluh zhruba o 200 miliard korun. Občané by tak podle něj mohli celý státní dluh koupit a „hypoteticky ovládnout český stát“, který by pak byl jejich. Je to jeden z nejpodivnějších výroků, jaké jsem od Andreje Babiše slyšel. Jeho sdělení bývají buď natolik nesrozumitelná, že není jasné, co chce říct, anebo jim rozumět je – a pak z nich běhá mráz po zádech.

Občané si především nemusejí stát kupovat. Česká republika je demokratický právní stát a podle Ústavy je lid zdrojem veškeré státní moci. Stát už tedy občanům patří. A není to firma: o jeho směřování nerozhodují akcionáři podle velikosti svého podílu, ale voliči ve volbách, v nichž má každý z nich jeden hlas.

Je velmi znepokojivé, pokud „podnikatel“ Andrej Babiš skutečně nerozlišuje mezi dluhem (v tomto případě státními dluhopisy) a akciemi, s nimiž jsou spojena vlastnická a hlasovací práva. Držitel státního dluhopisu je věřitelem státu, nikoli jeho spoluvlastníkem, a o jeho fungování nerozhoduje.

Státní dluh roste, reformy stojí. Kolik generací zaplatí dnešní pohodlí politiků?

Jen pokud dlužník své dluhy nesplácí, mohou věřitelé usilovat o uspokojení svých pohledávek z jeho majetku. U státu je taková možnost dosti teoretická. Pokud ale měl premiér na mysli právě tento scénář – že stát přivede k bankrotu, je to děsivé. A i kdyby ne, jeho formulace jsou nejen nepřesné, ale také zavádějící.

Znepokojivá nepřesnost

Skutečnost, že české domácnosti mají v bankách vysoký objem úspor, je pro úvahu o zadlužení státu málo relevantní. Ve svobodné zemi občané sami rozhodují, co se svými penězi udělají: mohou je ponechat na účtech, držet v hotovosti, koupit zlato, kryptoměny, akcie nebo nejrůznější české i zahraniční dluhopisy. Rozhodují se podle očekávaného výnosu, rizika a likvidity.

Z nouze se stala rozpočtová metoda. Neskončí to dobře

Vysoký objem domácích úspor tak může přispívat ke stabilnějšímu financování státu, sám o sobě ho ale nezaručuje. Zhruba čtvrtinu českého státního dluhu dnes drží zahraniční investoři. To je podíl podobný jako u USA, tedy země, kde je poměr vkladů občanů k výši dluhu kvůli vysokému zadlužení mnohem nižší. Vysoké úspory Čechů tedy nijak nevedou k tomu, že by si dluh svého státu drželi převážně sami.

Pokud chtěl premiér tímto výrokem zlehčit závažnost rozpočtového schodku, šlápl hodně vedle. Jeho slova svědčí buď o překvapivé neznalosti základních finančních pojmů, nebo o snaze veřejnost zmást. U kohokoli jiného by podobný výrok v dnešním informačním chaosu možná rychle zapadl. Od předsedy vlády, který zásadně ovlivňuje směřování země, je však taková nepřesnost mimořádně znepokojivá.

Vstoupit do diskuse (79 příspěvků)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.