Vymění Babiš Okamuru za lidovce? Pár indicií by bylo

Chlívek je pouhý Chlívek, není ani vlivný, ani intelektuál. Ale přesto také slyší trávu růst. Trávu, která by otevřela jedné stále ještě vládní partaji možnost „obětovat se,“ „zachránit vlast,“ „zachránit demokracii“ či rovnou „obětovat se pro demokracii.“ V kostce: že by lidovci zase přilezli ke korýtkům, jak jest jejich zvykem skoro každé volební období. Jednou s Klausem, podruhé se Špidlou. Jednou s Babišem, podruhé s Fialou. A co takhle letos zase znovu s Babišem? Samozřejmě jenom proto, aby zachránili zahraničně-politické směřování země?

Jak to Chlívek napadlo?

„V žádném případě ho nemá dostat,“ řekl ve středu bývalý předseda KDU-ČSL a končící ministr práce Marian Jurečka na vládě na adresu SPD Tomia Okamury a jeho aspirací dostat nějakého svého nominanta na ministerstvo vnitra. Proč se zrovna Jurečka, který coby ministr zemědělství seděl čtyři roky ve vládě, v níž byl Andrej Babiš ministrem financí, teď montuje do skládání nové vlády?

A přidejme ještě jiné zajímavé výroky.

Kolář je velký hráč

Oficiálně pouhý poradce prezidenta, faktický autor jeho kandidatury a zvolení (a nepřáteli nazývaný loutkovodič) Petr Kolář, pronesl v úterý pro server Seznam zprávy mimořádně důležité věty.

„Já bych byl na místě pana Okamury opatrný, existují tu jiné možné vývoje a alternativy.“

„Nejsem prognostik, ale na politické scéně by mohly nastat různé pohyby. Už jsem zaznamenal některé výkřiky z nitra ODS, jsou tu i lidovci, kteří oproti svým třem procentům podpory mají ve Sněmovně šestnáct mandátů…“

„Nepředjímal bych, jaká bude vláda, může se to ještě vyvinout velmi překvapivým a zajímavým způsobem. Nedivil bych se, kdyby v jisté fázi vyjednávání přišel někdo ze stávajících vládních stran k panu Babišovi a nabídl mu, že by ho za určitých podmínek, jako je jasné směřování na Západ, jasné ukotvení v euroatlantických strukturách, pokračování podpory Ukrajiny a tak dále, mohl podporovat.“

Petr Kolář je velký hráč. Byl to on, kdo v roce 1997 potvrdil, že vedení ODS vědělo o machinacích se stranickými sponzory a fakticky tak odstartoval pád vlády Václava Klause. Sám měl v roce 2017 prezidentské ambice a nakonec o pět let později našel novou herní figuru v podobě kariérního vojáka Petra Pavla.

Chlívek si nedělá žádné iluze, že by Kolářovu hru prokoukl: možná jen jménem prezidenta Okamuru varuje, možná blafuje, možná hraje nějakou předem domluvenou hru i s Babišem. Kdo ví, jen čorti znájut.

Mezitím už Babiš začal couvat s nabídkou vnitra pro Okamurovce a objevují se informace, že by snad mohlo SPD směřovat na obranu. Což je úplný nonsens. Nejen že je obrana v době války na Ukrajině mimořádně důležitý rezort, ale také je to způli silové, a způli diplomatické ministerstvo. Je takřka vyloučeno, aby Petr Pavel jmenoval ministrem obrany vyslance hnutí, které volá po vystoupení z NATO.

Proč Fiala dostal naloženo. Byl skvělý venku, ale doma ho ničila slepá skvrna

Takže si i poměrně prostý a rurální Chlívek může dovolit načrtnout jednoduchou skicu: vytvářejí se nám tady podmínky pro to, aby jednání ve formátu ANO-SPD-MOTO „z bezpečnostních důvodů“ a „kvůli odporu pana prezidenta“ zkrachovala. A aby následně, samozřejmě pro záchranu demokracie, Ukrajiny, prozápadního směřování, pro vytvoření většinové vlády a jen tak mimochodem pro udržení teplých místeček všech členů a přátel nejmenované strany se někdo konečně obětoval a nahradil Okamurův pytel blech svými vlastními, spolehlivými a loajálními poslanci. Jak už bylo řečeno: lidovci už s Babišem v jedné vládě čtyři roky seděli.

Umyje si Babiš před voliči ruce?

Andrej Babiš si pak před svými voliči umyje ruce úplně stejně jako jistý římský prefekt provincie Judea před dvěma tisíci let: „Chtěl jsem vládu na půdorysu ANO-MOTO-SPD, ale nehorázné výroky pana Okamury o výměně policejního prezidenta kvůli jeho vlastní kauze a odpor pana prezidenta mi nedává jinou možnost, než to vyřešit jinak.“

Aby nedošlo k mýlce: Chlívek nijak nekritizuje snahu partají stát se součástí vládní moci - provádět svůj program a podílet se na moci je raison d’être každé politické strany. Ani nebude kritizovat fakt, že lidovci kdysi s Babišem leželi takřka v jedné posteli, aby ho následující čtyři roky ohnivě kritizovali.

A už vůbec se nebude pohoršovat nad hypotetickou ochotou lidovců se s hnutím ANO nějak domluvit. Ne, ve skutečnosti by šlo o velmi racionální řešení. Navzdory všemu morálnímu kýči posledních let politika byla je a bude pragmatickou disciplínou.

Rozhodnutí stran současné koalice „Ať Babiš vládne klidně s Okamurou (a klidně i s Konečnou, kdyby se dostala do sněmovny)“ je největším pokrytectvím, jakého se samozvaní ochránci svobody a demokracie moderní v české politice dopustili. Pokud ochrana svobody a demokracie znamená, že jsou ochotni nechat vládnout extremistické partaje, tak tady jistý logický lapsus vidí i žáci obecné školy.

Vedle tohoto ukázkového „doublethinku“ bledne i mobilisace před levicovým nebezpečím v roce 1998 a následná opoziční smlouva, která toto levicové nebezpečí poslala hlavním vchodem do Strakovky. Kdyby se nakonec Babiš opřel o lidovce místo o SPD, bylo by to lepší pro všechny.

Komunisté nevymřou, stále nejsou venku ze hry. Miloš Zeman to sliboval už v roce 1990

Ani Babiš, ani lidovci si nemohu jen pár dnů poté, co se v kampani vzájemně označovali za největší nebezpečí, padnout do náruče. Ale co kdyby všechna jednání zkrachovala? Co kdyby „prostě nešlo“ sestavit většinovou vládu? Primárním úkolem politiků je se domluvit a zajistit zemi funkční vedení. A koalice Spolu je ve stavu klinické smrti, nejpozději na lednovém kongresu ji ODS pošle do záhrobí.

Možná jde jen o vyjednávací taktiku Petra Pavla i Andreje Babiše, aby si Tomio Okamura moc nevyskakoval a nesápal se po klíčových rezortech, na něž je ani prezident, ani presumptivní premiér nechtějí pustit.

Dost možná Chlívek slyší jen trávu růst - je bezpochyby dost jiných indicií, že lidovcům je Babiš ekhlhaft, přinejmenším pokud nebude osvobozen v případu Čapí hnízdo. Ostatně jen popisujeme otevírání možného prostoru, v němž se může objevit i jiné jméno osoby premiéra.

Ale jestli se tato zatím bohapustá spekulace potvrdí a lidovci si nakonec s Babišem padnou vzájemně do náruče, pak se Chlívek bude smát desetkrát víc, než se komunisti a estébáci a vojenští rozvědčíci smáli v lednu 1990 Petru Pithartovi.