Co všechno nepotřebuju a jak si fušerským tempem vydělat na dobrodružství

Poslední slovo   20:00
Můj kamarád Vráťa, cestovatel a nenapravitelný dobrodruh, strávil několik let v jižní Anglii jako dělník na stavbách, kde dělal úplně všechno. Uměl vystavět cihlovou zeď na milimetr přesně, nahodit omítku, obložit koupelnu dlaždičkami, natáhnout koberec ode zdi ke zdi, nainstalovat kuchyňskou linku. A protože byl mimo jiné horolezec, nebyl pro něj problém vylézt na střechu a vyměnit tašky nebo opravit komín.

Iva Pekárková. | foto: MAFRA

Nikdy se nevyučil zedníkem. Byl zběhlý ve stavebních pracích od doby, co téměř bez pomoci vystavěl rodinný dům. Když byly děti malé, strávil několikrát dovolenou „na maltě“. To si teď vynahrazoval cestami za exotikou. Anglie, kde měl díky vstupu Česka do EU automaticky povolení k práci, mu poskytla skvělou šanci si na svá dobrodružství vydělat.

Trochu ho překvapilo, že se v Anglii stavební práce neprovádějí zdaleka tak pečlivě jako doma v Čechách, ale bez problémů se přizpůsobil fušerskému tempu, jaké po něm požadovali šéfové toužící ušetřit na platech. Pracoval vedle Poláků, Slováků, Rumunů, Estonců, Čechů, vesměs čerstvých přistěhovalců, kteří snad ani netoužili v téhle zemi zapustit kořeny. A, právě tak jako oni, nechtěl zbytečně utrácet za drahé ubytování.

Pod odkvetlou třešní. Evropský pohanský rituál s asistencí Afriky

Většina kolegů to řešila sdílením pokojů s neznámými a vesměs podivnými lidmi, v domech, kde nikdy nikdo neuklidil v koupelně a kuchyň smrděla.

Vráťa to řešil tím, že si (s poněkud rozpačitým svolením šéfa) postavil na stavbě stan.

Vybavil ho karimatkou a spacákem, s kterými před časem navštívil Norsko, donesl si varnou konvici (elektrické zásuvky tu samozřejmě měli) a spokojeně tak strávil čtyři měsíce. Zimní měsíce. Sprchoval se studenou vodou z hadice a oblečení si pral ve džberu, tak jak byl zvyklý z cest. Rozhodně nebyl špinavější než kolegové na stavbě. A taky se líp vyspal, protože nemusel každé ráno cestovat do práce. Jakmile padla, měl božský klid.

Strýček a autodílna. Když se k prostomyslnosti přidá demence

A jasně: šéf i kolegové se mu ze začátku smáli. Říkali mu, že je pitomec, že přes zimu ve stanu zmrzne, že bude brzo smrdět jak bezdomovec a kdo pak vedle něj má pracovat. Vráťa se jen usmíval, každý den se holil a sprchoval se hadicí. Měl radost, že se otužuje.

Kolegové nevěřili, že to „vydrží“, sázeli se, že vyměkne, a nabízeli mu možnost bydlet, za nemalé peníze, v tom nebo onom sdíleném baráku. Vráťa nevyměkl. Samozřejmě že ne. Nocovat ve stanu na stavbě mu přišlo docela pohodlné.

A pak mu kolegové na stavbě začali závidět. Nejdřív jen peníze: on si bydlí zadarmo, oni utratí třetinu nebo polovinu platu za mizerný pokoj v mizerném baráku jen proto, že jsou zvyklí žít pod střechou a stan se jim zdá malý.

Hlavně žádné zmrtvýchvstání! O Velikonocích u unitářů

A pak mu začali závidět svobodomyslnost. A schopnost žít bez vymožeností civilizace.

Vráťa bydlel ve stanu na stavbě, dokud nebyla dokončená. Pak za ušetřené peníze odjel i s manželkou a dětmi do Himalájí. Spali tam ve stanu.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.