Před pěti lety novináři a marketingoví experti jásali, jak se kampani Karla Schwarzenberga podařilo aktivizovat mládí, a jak se „kníže s čírem“ stal málem ikonou mládeže. Jenže mu to bylo houby platné. A to nikoli proto, že by chudáky mladé převálcovali nerudní senioři, ale protože senioři k prezidentským volbám šli. Zatímco mládež nikoli.
Ve věkové skupině 18–29 let, tedy mezi tou nadšenou mládeží, se 58 lidí ze sta k volbám vůbec neobtěžovalo přijít. Zatímco mezi lidmi zralými, seniory a kmety byla účast nejvyšší ze všech věkových skupin.
Dnes je situace zas o kus jiná: „penetrace internetu“ je ještě vyšší, a rozšířil se i do lokalit a sociálních skupin, které se dříve sběrem a interpretací informací příliš nezabývaly. Této změně odpovídá i pozměněná nabídka: trh se rozšířil o portály, které nabízejí informace neověřené, matoucí či vyloženě nepravdivé, ale které vyhovují vkusu a očekávání svého čtenáře. A to je voda, která rozhodně neprospívá vantrokům na mlýnu bývalého předsedy Akademie věd Jiřího Drahoše nebo bývalého vysokého hradního a ministerského úředníka Pavla Fischera.
Jisté je v tuto chvíli jen jedno jediné: volby v Česku 2018 nerozhoduje internet a sociální média. Výběr hlavy státu na dalších pět let rozhodnou dva klíčové faktory: kolik voličů přijde ke druhému kolu, a který z finalistů jim bude připadat jako menší zlo. Do té doby můžeme jen věštit z čajových lístků či z jater poraženého dobytka.
