Vládní ústavní kutilové vedení Markem Bendou (ODS) navrhli, že by založení komunistického hnutí a propagace jeho komunistické ideologie měla být trestána až pěti lety vězení. Zároveň ale iniciátoři novely připouštěli (?!), že by jejich zákon nezakazoval existenci KSČM, tedy vlastně to mysleli pouze jako zákaz užívání symbolů.
Souhlasíte se zákazem komunistických symbolů?
K témuž se nyní připojili jiní aktivisté, žádající po Nejvyšším státním zastupitelství metodiku, kterak postupovat proti používání symbolů komunismu. Tuto iniciativu Nejvyšší státní zastupitelství odmítlo s tím, že každý případ má být posuzován individuálně. Naštěstí.
Velice pozdní hurá antikomunismus
Iniciativa pravděpodobně skončí ve sněmovně jalově, protože se k ní, kromě předkladatelů a jejich stran, nikdo nepřipojí. Nicméně kdyby se tomuto velice pozdnímu hurá antikomunismu zadařilo, bylo by velmi zajímavé sledovat, jak by postupovali policisté, státní zástupci a soudy proti symbolům komunismu, které by si na svých oděvech přivezli do Česka například turisté ze západní Evropy (kde tyto symboly zakázané nejsou).
Anebo ještě lépe, jak by se vypořádali se žalobami na konkrétní lidi? Zatímco pro někoho může být symbolem komunismu například předseda ANO Andrej Babiš (jako bývalý komunista, pracovník podniku zahraničního obchodu, který se roky soudí o to, zda byl oprávněně evidován jako spolupracovník StB), pro jiného může tuto roli hrát prezident republiky Petr Pavel (prominentní komunista, příslušník Československé lidové armády a její rozvědčík, který stál rozhodně a do poslední chvíle na straně Husákova režimu).
Nesvobodu jsme sami chtěli. Aby tu po válce vyhrála KSČ, nepotřebovala sovětské tanky |
Představme si dlouhé roky se táhnoucí soudy, které by nakonec dospěly k nějakým, pravděpodobně nemastným neslaným, výrokům. Tohle by mělo být vyrovnání se s komunistickou minulostí?
Nejparadoxnějším důkazem našeho překonání komunistické minulosti by mohlo být, až bývalý komunista na Pražském hradě pověří jiného bývalého komunistu sestavením vlády a to 36 let po zhroucení komunistického režimu. A to vše by se odehrávalo v atmosféře vypjatého antikomunismu, který země nezažila desetiletí. A není náhodou, že v čele antikomunistické kampaně figurují strany koalice Spolu, které cítí, že ničím jiným už své voliče zaujmout neumějí.
Pošetilé nápady zmatené politické grupy
Žijeme ve státě, kde se strany zaklínající ochranou demokracie a bojem proti zaniklé komunistické totalitě, přitom programově oklešťující svobodu projevu, pokoušejí se omezit veřejnou debatu a nevyšel jim pokus o fízlování občanů prostřednictvím mobilních operátorů. Tahle zmatená politická grupa žádné vyrovnání s komunismem nezařídí, není schopna se vyrovnat ani s vlastní neschopností.
Mohou nám vyrovnání s minulostí zajistit politikou řízení historici z Ústavu pro studium totalitních režimů? Těžko, asi podobně, jako zajišťovala ideovou pevnost režimu „vokovická Sorbonna“ neboli Vysoká škola politická Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
Zakazovat vlajky států, se kterými neválčíme, je pošetilé, stejně jako kriminalizovat jiné symboly. Raději se podívám, kdo si na čelo nalepí srp a kladivo a budu vědět, s kým se nemá moc cenu bavit, než abych se opájel iluzí, že když nevidím žádné nepěkné symboly, nežije mezi námi nikdo s totalitářskými choutkami.
