Evropský soud jakožto nezávislá instituce nakonec dal za pravdu té druhé verzi, kterou předložila Evropská komise. A nařídil společnosti Apple zaplatit oněch 13 miliard eur plus úroky.
Tolik by byla stručná zpráva. Jenže příběh je mnohem širší. Je také příběhem ekonomického pozdvihnutí jedné země a příběhem toho, jak obrovské korporace využívají mezery v legislativě, aby se vyhnuly placení daní. Povězme si jej. Bude hodně o Irsku, pětimilionové zemi, kterou tak málo z českého pohledu vnímáme.
Keltský tygr
Až do počátku osmdesátých let patřil irský příjem na osobu k nejnižším v Evropě, hned vedle řeckého. Synonymem pro zemi byla chudoba a emigrace. Nezaměstnanost se po většinu osmdesátých let pohybovala vysoko nad šestnácti procenty. Pak v roce 1980 do irského Corku přichází Apple a staví zde svou první továrnu mimo USA. Otevíral ji Steve Jobs osobně. Práci na výrobě tištěných spojů zde našlo šedesát zaměstnanců, během deseti let narostl jejich počet na tisícovku a Apple se stal stěžejní částí ekonomiky města a postupně i celého Irska.
Příklady táhnou. K Applu se později připojily společnosti Dell, Intel a Microsoft. Přišly také velké farmaceutické firmy a nyní více než polovinu irského vývozu tvoří léčiva. Firmy zde našly lidi s vysokoškolským vzděláním ochotné pracovat za zlomek toho, co dostávají američtí, francouzští nebo němečtí pracovníci. Počátkem tisíciletí byl irský hrubý domácí produkt na hlavu vyšší než v USA nebo Velké Británii a dosahoval plných sto třiceti procent evropského průměru. Hovořilo se o Keltském tygru.
Smartphony slaví 30 let na trhu. Jak fungoval ten první od IBM, který zahájil novou éru |
To byl ten správný průmysl, ten správný Apple. Počet irských zaměstnanců firmy Apple dosáhl 6000, v Corku se vyráběly počítače a tento průmysl táhl irskou novou ekonomiku zaměřenou na moderní technologie i farmacii. Vedle této „skutečné“ ekonomiky se však v Irsku vyvinula ekonomika fantazijní, založená na využívání daňových zvláštností na evropských a světových trzích.
A to byl ten špatný Apple. Ten, který se jmenuje AOI - Apple Operations International. Tato firma je zcela vlastněna mateřským Applem, sídlí v Irsku, nemá žádné zaměstnance ani fyzické sídlo a na ni je směřována většina výnosů z neamerických operací Apple. Drží majetek přesahující 200 miliard dolarů a patří mezi největší společnosti světa. Asi jste o ní nikdy neslyšeli.
Firma bez daňového sídla
Vedoucí daňových operací Apple Phillip Bullock v roce 2013 při slyšení na výboru amerického Senátu řekl, že „společnost AOI je registrována v Irsku; podle amerických zákonů tedy není daňovým rezidentem USA“. Tím vysvětlil, proč tato společnost neplatí v USA daně.
Pak ale situaci upřesnil: „Společnost AOI rovněž není daňovým rezidentem v Irsku, protože nesplňuje požadavky irského práva na rezidenství, které jsou specifické pro danou skutečnost.“ Společnost je tedy podle amerických zákonů irská, podle irských zákonů nikoliv a ve skutečnosti nemá nikde daňové sídlo. Šéf Apple Tim Cook v témže vyšetřování potvrdil, že společnost měla v Irsku „dohodu o daňových pobídkách“ již od roku 1980. A tak se stalo, že Apple z většiny svých mezinárodních zisků neplatil žádné podstatné daně. Neměl komu. Inu, co se dalo dělat...
Apple propouští. Firma zrušila sto pozic v divizi digitálních služeb |
Co se dalo dělat, ovšem věděla Evropská komise, podle níž se Apple měl zachovat podle hesla „kde získáš, tam daníš“. Komisařka EU pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová se chytila oné dohody Apple s Irskem, tedy neférové výjimky, která nebyla jiným dostupná. A v červnu 2014 padla žaloba. Podstatou žaloby Komise bylo, že výjimka poskytla americkému technologickému gigantu nespravedlivou a vybranou výhodu oproti ostatním poplatníkům daně z příjmu právnických osob. Výjimka umožnila skupině směrovat většinu evropských prodejů prostřednictvím „ústředí“ dvou dceřiných společností, které byly pro daňové účely nerezidenty.
„Dvojí Irsko“
První odvolání z roku 2016 proti této žalobě se podařilo firmě Apple spolu s Irskem v roce 2020 zvrátit, neboť se nepodařilo prokázat nezákonnost takové podpory. Mezi tím EU po delším vyjednávání s Irskem tuto možnost obcházení daní uzavřela, ale Apple nesouhlasil s tím, že by mělo daně doplatit. Metoda „Dvojí Irsko“ podle toho, že stačilo mít jednu zdaněnou firmu v Irsku a ta druhá se pak nedanila, měla zůstat zpětně nevymahatelnou.
Apple v roce 2015 svou skupinu AIO restrukturalizoval a hrubý domácí produkt Irska (do té doby na osobu výrazně vyšší než průměr v EU) se dramaticky propadl. Následně se ukázalo, že čtvrtinu irského HDP tvoří „licenční poplatky nadnárodních společností“, tedy daňová optimalizace a že velká část výkonu irské ekonomiky je čistě virtuální.
To vysvětlilo, jak stínová ekonomika obcházení daní pomohla podnítit irskou bublinu v oblasti bydlení a financí, která v roce 2008 explodovala a způsobila dlouhodobé bolesti. Jak před finanční bublinou, tak po ní však bylo hlavním globálním prodejním argumentem Irska to, že země nabízí nadnárodním firmám dvojí výhodu: můžete se vyhnout placení daní a zároveň získat kvalifikovanou, anglicky mluvící pracovní sílu.
Což dodnes přináší Irsku obrovský efekt a stále vytváří možnost daňových úniků. A to i přes to, že Irsko formálně podporuje dohodu CCCTB o společném konsolidovaném základu daně, který by měl postupně mezinárodní přelivy kapitálu utíkajícího před zdaněním eliminovat. Ve skutečnosti vyměňuje Irsko zcela vědomě možnost nedanit výnosy získané v rámci EU za silně prorůstovou ekonomiku.
Žáby na prameni prosperity: tragický stav bank a kapitálových trhů |
Jenže v září 2024 už soud rozhodoval podle doplněných důkazů a tentokráte se s názorem Evropské komise plně ztotožnil. Apple bude muset zaplatit zmíněných 13 miliard eur plus úroky. Paradoxem je, že tímto rozhodnutím musí Apple zmíněnou částku zaplatit Irsku, které o ni vůbec nestálo.
Platit, či neplatit daně tam, kde vznikl zisk?
Co bude dál? Evropská komise si tímto způsobem vyšlápla na tisícovku nadnárodních firem jako Starbucks, Google nebo Amazon. S některými prohrála, s některými se soud ještě táhne nebo uzavřel smírem. A Google potkal jen o pár minut později po společnosti Apple rozsudek, podle něhož musí zaplatit 2,6 miliardy eur prakticky za stejné jednání.
A tím se vracíme zpět k oné původní premise: mají se daně platit tam, kde vznikl zisk? Jsme proti tomu, aby mohly vznikat separátní dohody politiků a průmyslu umožňující obcházení daňových systémů jiných států? Americký prezident Donald Trump se s komisařkou Margrethe Vestagerovou neshodl snad na ničem, na této premise ale ano. Bez možnosti odvolání to nyní potvrdil Evropský soud.
