A Javier Milei skutečně tak, jak sliboval, začal ořezávat zejména státní výdaje na všech možných úrovních a dnes jsou nižší o celých 30 procent, což bylo donedávna a zejména za perónistických vlád, které zemi přivedly do katastrofální ekonomické situace, naprosto nepředstavitelné.
Blíž smutným standardům Latinské Ameriky
Muž, který voličům sliboval, že státní výdaje doslova ořeže motorovou pilou, kterou s sebou nosil na volební mítinky, tak skutečně činí zejména pomocí prezidentských dekretů a jeho cílem je nulový deficit státních výdajů a to i v příštím roce. V životě současných Argentinců se jeho snahy zatím projevují, ale ne tak, jak by čekali - inflace tehdy popisovaná jako astronomická, při nástupu nového prezidenta dosahovala 142 procent, je dnes nejvyšší na světě – 230 procent.
A Argentina se dnes přiblížila smutným standardům Latinské Ameriky v počtu lidí, kteří žijí v chudobě, dnes je to více než polovina Argentinců – 53 procent. Přes polovinu se číslo přehouplo poprvé po dvaceti letech, od největšího argentinského ekonomického krachu v roce 2001. Znamená to, že 25 milionů Argentinců dnes žije v chudobě.
Nejvíc změny dopadají na důchodce, státní výdaje na důchody byly prezidentskou motorovou pilou osekány drasticky a dnešní argentinský důchodce si musí poradit přibližně s 300 dolary měsíčně. Desetkrát vyšší než loni jsou dnes ceny energií, vody a zejména veřejné dopravy - dnes stojí lístek na metro nebo na příměstský vlak o 600 procent více než před nástupem prezidenta do funkce.
To zní sice opravdu nepředstavitelně, ale stejně nepředstavitelně směšně nízké, třeba pro autorku těchto řádků, která v Argentině žila před deseti lety, byly ceny veřejné dopravy nebo energií. A na každém lístku či účtence za elektřinu bylo viditelně napsáno, že za nízkou cenu vděčí občan státním dotacím.
Konec silné střední třídy
Javier Milei vyhlásil před rokem slibovaný nelítostný boj proti dlouho vládnoucím elitám - v Argentině proti perónismu, který opakovaně přivádí zemi k bankrotům a hyperinflaci. A tento boj podpořil třeba tím, že jediné oblasti, kterých se jeho škrty netýkají, jsou ministerstvo spravedlnosti a obrany. Znepokojující pak je, že počátkem března tohoto roku nechal Milei zavřít státní tiskovou agenturu Télam, která fungovala od roku 1945 s tím, že se jedná o hlásnou troubu perónismu.
Léčebný plán prezidenta Mileie zabírá. Dostupnost bydlení v Argentině je lepší |
Země, která zažila mezi lety 1930-1976 šest vojenských převratů, letos slaví 40 let nepřetržitého demokratického vývoje. Z těch 40 let jich 27 vládly Argentině levicově, ale i pravicově orientované perónistické vlády. A perónismus se vždycky poměrně rychle po volební porážce nebo i vojenském převratu uměl v Argentině zorientovat a znova povstat z popela.
A v Argentině je zakořeněná jedna významná tradice - demonstrace, na nichž nenajedení občané dokáží bušit do prázdných kastrolů celé dny a noci.
Předminulou středu se jedna taková odehrávala - univerzitní sektor a zejména studenti protestovali proti škrtům v této oblasti. Před tím masově a opakovaně stávkovali odboráři.
Pravda je, že prezidentské škrty dopadají zejména na nejchudší Argentince, ale těm jsou určeny i nové sociální programy, zavedené novou vládou. Co se však v Argentině vytrácí, je jeden z faktorů, který zemi odlišoval od zbytku Latinské Ameriky - a to je silná střední třída. Ta se v Argentině držela, navzdory všem výše zmiňovaným ekonomickým katastrofám.
Zbil ji exprezident? Argentinská média řeší bývalou první dámu s modřinami |
Dnes je mnoho příslušníků této třídy přesvědčeno, že žili v jakési lživé iluzi o tom, že sice nemají na to, aby si kdovíjak vyskakovali, ale nepatří mezi chudé. To teď přestalo platit. Někdejší příslušníci střední třídy dnes nejsou schopni vytvářet žádné úspory, ani z někdejších úspor čerpat, koupit si vlastní bydlení nebo auto, případně zaplatit dětem univerzitní vzdělání.
Autor knihy Historie argentinské střední třídy Ezequiel Adamovsky vysvětluje, že není důležitá existence střední třídy jako taková, ale fakt, že střední třída z Argentiny vytvářela nejméně polarizovanou zemi v Latinské Americe. Čili že neexistovaly takové rozdíly mezi společenskými vrstvami extrémně bohatých a extrémně chudých jako v ostatních latinskoamerických společnostech.
To teď přestává platit. A Argentinci mohou jen doufat, že řezy motorovou pilou neporazí strom téhle poslední argentinské jistoty.