Ještě důležitější je zkrocení peněžní inflace: zatímco inflace spotřebitelských cen je jen důsledek měnové politiky, růst objemu peněžní zásoby je příčinou cenového růstu. Čím více centrální banka uvolní peněz do oběhu, tím vyšší růst cen lze očekávat. Konkrétní čísla: statistika argentinské centrální banky uvádí, že od počátku roku 2025 peněžní zásoba vyjádřená měnovým agregátem M2 vzrostla jen o 4,9 procenta. To je hodnota zcela akceptovatelná i u nízkoinflačních měn vyspělých zemí. Pro srovnání: během roku 2023 vzrostl objem agregátu M2 o více než 200 procent.
Dalším dílčím úspěchem je zmírnění chudoby. Při nástupu Javiera Mileie do úřadu byla Argentina v hluboké sociální krizi. Chudoba se pohybovala kolem 42 procent. Po nástupu šokové terapie se situace ještě zhoršila, naštěstí jen dočasně. Od poloviny roku 2024 se trend začal obracet. Inflace se zpomalila, rozpočet se dostal do přebytku a ekonomika začala generovat reálný růst. Chudoba klesla na 31,6 procenta. Z hlediska dynamiky jde o nejrychlejší zlepšení ukazatele za posledních několik desetiletí.
Nicméně pokles chudoby je zatím křehký. Reálné mzdy a spotřební síla domácností se sice částečně obnovují, ale ekonomický růst je vystaven rizikům. Část populace, zejména veřejný sektor, důchodci a pracovníci ve „švarc systému“, stále nepociťuje zlepšení.
Šílenec s motorovou pilou, argentinský prezident Milei, sklízí chválu i od uměřených Němců |
Doposud slibné reformy jsou však ohroženy vývojem na měnových trzích. Počínaje zářím 2025 začal kurs argentinského pesa nebezpečně padat. Pokles vůči americkému dolaru dosáhl deseti procent, což si vyžádalo akci.
Otřesy na měnovém trhu
Dne 19. září 2025 prodala argentinská centrální banka největší objem amerického dolaru za posledních šest let – 678 milionů USD – aby stabilizovala peso, které klesalo kvůli politické nestabilitě.
Celkem banka prodala 1,1 miliardy USD během tří dní ve snaze udržet peso na horní hranici plovoucího kurzu. Ministr hospodářství Luis Caputo prohlásil, že banka použije všechny rezervy k udržení hodnoty pesa, které v oficiálním kurzu stabilizovalo na 1475 za dolar, ale na černém trhu (“blue market“) kleslo na rekordních 1520 za dolar, což je pokles o více než šest procent za týden. Rezervy centrální banky na intervence jsou odhadovány jen na šest miliard USD, což zvyšuje riziko jejich vyčerpání.
O tři dny později zasáhly Spojené státy. Ministr financí Scott Bessent označil Argentinu za systémově důležitého spojence a slíbil, že USA udělají „cokoli je třeba“ k její stabilizaci. Následující den se prezident Donald Trump setkal s Mileiem a pochválil jeho práci.
„Blázen může Argentinu změnit.“ Milei za rok ve funkci stabilizoval ekonomiku |
Dále, dne 24. září Bessent oznámil jednání o 20miliardovém swap line (výměnném úvěru) s argentinskou centrální bankou a připravenost USA nakupovat argentinské dolarové dluhopisy. Tato podpora je vnímána jako podpora Mileie s cílem zabránit širší krizi, včetně odvrácení rizika platební neschopnosti v mezinárodních dluzích.
Proč ale došlo k otřesům na měnovém trhu a proč jsou dosavadní úspěchy Mileiovy vlády náhle zpochybňovány? Má to vícero příčin.
Bez bolesti to nebývá
Za prvé, Mileiova vláda zčásti zrušila restrikce na nákup dolarů, povolila volnější pohyb kapitálu a otevřela možnost transakcí v zahraniční měně. Toto otevření trhu znamená, že latentní poptávka po americkém dolaru se dostala na trh naplno. Jakmile restrikce mizely, trh začal vyrovnávat rozdíl mezi oficiálním kursem a neoficiálním trhem: peso muselo oslabit, aby uspokojilo novou poptávku.
Za druhé, politické neúspěchy Mileiovy koalice v parlamentu, dílčí neúspěchy v regionálních volbách a obavy z obratu v hospodářské politice vyvolaly mezi investory a spekulanty paniku.
Za třetí, aby centrální banka mohla intervenovat, musí mít dost rezerv. Zprávy naznačují, že intervence byly rozsáhlé a že banka musela sáhnout do rezerv, což trh vnímá jako slabost.
Za čtvrté, oslabení pesa má přímý dopad na ceny dováženého zboží, vstupů, surovin a spotřebních statků. Kurzové šoky a inflační spirála se tak mohou vzájemně posilovat.
Jak řeže motorová pila. Úsporná opatření prezidenta Mileie léčí státní finance a ochuzují Argentince |
Konečně za páté, pokud globální úrokové sazby rostou (zejména ve Spojených státech), kapitál teče zpět do „bezpečnějších“ aktiv, což znamená výstup z rozvíjejících se trhů jako Argentina. Dále pokles cen komodit (např. sója, pšenice), které tvoří významný vývozní artikl Argentiny, poškozuje devizové příjmy.
Závěr: pád pesa není chyba reformy; je přirozeným důsledkem uvolnění měnového režimu v prostředí slabých rezerv, politické nejistoty a tržních očekávání. Argentina možná podcenila rychlost a intenzitu reakce trhu při zrušení bariér. Koneckonců, vzpomeňme na rok 1997 a na českou měnovou krizi z května onoho roku. Úspěšné hospodářské reformy nebývají bezbolestné, ale nakonec za to stojí.
