Ministryně obrany Černochová řekla v televizi CNN Prima News, že úbytek zájemců o službu v armádě se projevuje v posledních třech letech. Že je to celoevropský problém a odráží válku na Ukrajině. „Lidé se bojí vstupovat do armády,“ řekla ministryně, „když vědí, že je válka tak blízko.“
Když dýcháme ovzduší války
Na tom určitě něco je. Ale je to tak stoprocentně? Je za tím skutečně obava z války, která už tři roky zuří tisíc kilometrů na východ od nás, tam, kam se ještě před pár lety dalo turisticky jezdit? Nebo spíš obava z toho, že agresor by mohl postupovat dále na západ a my bychom se sami museli vojensky bránit?
Lidé nechtějí do armády. Bojí se, že válka je už moc blízko, usoudila Černochová |
Anebo je za tou obavou z války spíše jistá „válečnická atmosféra“, která se valí z úst politiků i z médií? Ovzduší, kdy prezident i premiér se hlásí ke „koalici ochotných pro spravedlivý mír na Ukrajině“ a lídr opozice zase v kampaních straší, že právě lidé jako Petr Pavel či Petr Fiala nás zatáhnou do války?
To vše nejde přesně rozklíčovat. Stejně tak by bylo bláhové kritizovat Černochovou a Řehku za to, že přesně neznají příčiny poklesu zájmu o armádu, a tudíž jim nezbývá než spekulovat o vlivu války na Ukrajině. I když jsou to spekulace odůvodněné a logické.
Je-li tu nějaký věcný problém, tak zřejmě v tomto. Téma poklesu zájmu o vstup do armády je aktuální i naléhavé (navíc celoevropské, jak připomněla Černochová). Ale je to takové téma, jaké z podstaty věci nemůže řešit ani ministryně obrany, ani náčelník generálního štábu.
Kdo koho může uzbrojit? Tato soutěž si může vyžádat nečekané oběti |
Tato země, tento stát, tato společnost potřebují vědět, jaký je vztah mladých k obraně vlasti, ba i k obraně spojenců. Ale odpověď nemohou dát ani generálové, ani vysocí vládní úředníci. Mohou ji dát jen sociologové, psychologové či podobní specialisté.
Jak to, že už se to nezkoumá
Hledáte-li chybu ve státní správě, nenajdete ji v tom, že Černochová a Řehka musí spekulovat o důvodech poklesu zájmu o vstup do armády. Najdete ji spíše v tom, že na takovém zadání nepracuje už dlouho tým sociologů, psychologů, behaviorálních vědců a podobných lidí. Či třeba v tom, že vláda vznik takového týmu nepodnítila či nepodpořila.
Před rokem vyšel další díl trendové studie Mládež v Německu, která už pět let sleduje, jak se na život, politiku a svět dívá generace Z (14 až 29 let), do značné míry prvovoliči. Ta studie doložila, že nynější prvovoliči, lidé narození už v 21. století, mají jiné pořadí hodnot a hrozeb než ti jen o málo starší. Spíše pomíjejí obavy o klima, v Německu donedávna ikonický strašák číslo 1, ale tím víc se bojí inflace, války, rozdělení společnosti, potíží s bydlením i chudoby ve stáří. Pomíjejí zavedené politické strany včetně Zelených, party, k níž se donedávna mladí hlásili nejvíce, a naopak sami tvoří voličský pilíř radikálních part, jako jsou AfD a Levice. Ti zavedení je holt zklamali.
Už v červnu se tento trend projevil v eurovolbách v Německu, pak v září v zemských volbách v Durynsku (AfD poprvé vyhrála ve spolkové zemi) i Sasku a potom letos v únoru ve volbách celoněmeckých. Takže ten malý tým sociologů, ekonomů a psychologů, autorů studie Mládež v Německu, se trefil. A podíváme-li se na generaci Z (nebo ať už jí říkáme jakkoliv), zjistíme, že zahrnuje nejenom prvovoliče, ale i ty, na které spoléhá armáda.
Pacifisté mají ty nejlepší úmysly. Neměli by ale bránit nepacifistům udělat vše pro obranu vlasti |
Tady je jádro pudla. V tom, že u nás není k dispozici aktuální a solidně zpracovaná studie s titulem Mládež v Česku. Potom se musíme uchylovat ke spekulacím, že když se stále méně mladých hlásí do armády, bude za tím obava z války za humny. Tím samozřejmě není řečeno, že si to ministryně Černochová vymyslela nebo že se mladí války nebojí, ale kdyby ten dojem byl podložen solidními čísly ze studie, působilo by to věrohodněji.
Přijmout, či nepřijmout jaderné riziko
Doba, jež převrací zavedená klišé i pravidla, spekulacím sama nahrává. Třeba takoví němečtí Zelení. Donedávna vystupovali jako parta děsící se atomu. To oni ve vládě prosadili odstavení posledních jaderných elektráren v Německu. Ale co se týče války na Ukrajině, právě oni patří k jestřábům. Nevadí jim riziko jaderné války s Ruskem, i když v roce 2011 je vyděsilo deset tisíc kilometrů vzdálené tsunami (Fukušima) tak, že „zařízli“ jadernou energetiku. Nicméně teď je už mladí moc nevolí.
Zbrojení je špatné řešení, copak se nás Rusko chystá napadnout? Nezbylo by pak na vážnější problémy |
Podobně to u nás může být se vztahem mladých k armádě. S otázkou, zda se víc bojí samotné války na Ukrajině, či toho, že by měli Ukrajinu solidárně hájit. Na ukázku příspěvek z debaty na webu Lidovky.cz právě k riziku války na Ukrajině:
„Riziko světové války budeme muset přijmout. Buď ho přijmeme teď, když je okupovaná pětina Ukrajiny. Anebo ho přijmeme později, až bude okupované Pobaltí a kus Česka. Ale to riziko prostě jednoho dne budeme muset přijmout a přijmeme. Kdyby se někdo ptal mě, doporučil bych ho přijmout hned teď.“
Nevíme, jak starý a z jakého prostředí je autor toho příspěvku, ale podle jazyka i pravopisu to není žádný „dezolát“. Jenže člověku se vkrádá na mysl otázka. Co by na to řekli dvacátníci? Nepatří i předvedené bojové odhodlání k důvodům, proč se mladí do armády nehrnou? Fakt by to chtělo nějakou solidní studii.
