A pak jsou země, které se chtějí vždy nanejvýš bránit, nejlépe v pevném svazku se svými spojenci, a rozhodně za to nechtějí a často ani nemůžou utratit víc, než je nutné. Mezi ně patříme my, ale také naprostá většina sousedů v Evropě. V těchto státech je zvykem dívat se na obranné investice zdrženlivě a podrobovat je důkladnému zkoumání. Od něho je jen krok ke kritice, pokud jsou výdaje samy o sobě hodně vysoké. Anebo pokud jsou vysoké podezřele.
Prvorepubliková tradice
U nás je kritika předražených armádních nákupů jednak tradicí, která se táhne od první republiky, kdy se povyk a skandály objevovaly pravidelně, v novinách i v parlamentu – od zakázek na boty pro vojáky základní služby až po tanky vyráběné plzeňskou Škodovkou i pražským ČKD. Dnes, v téměř válečných časech, se už z paměti vytrácí druhá, přímo institucionální rovina: kritika armádních zakázek byla v hlubokém míru od 90. let až donedávna jediným projevem zájmu širší veřejnosti o problematiku obrany a budování ozbrojených sil. Nadávání na předražené nákupy pro armádu de facto nahrazovalo veřejnou rovinu demokratické kontroly.
Nejde jen o utracené peníze na armádu. Obrana musí být brutálně efektivní |
To je teď pryč. Jednak se postupně zlepšovala transparentnost těchto nákupů, někdy až tak, že peníze byly zjevně vynaloženy efektivně a soutěže přinesly ceny srovnatelné s jinými státy, zafungovaly i společné nákupy nebo zakázky přes nákupní agenturu NATO. Změnila se i nálada, významná část veřejnosti klade obranyschopnost mezi priority i s tím, že to něco stojí.
Je tak až s podivem, že se nedávno objevila připomínka dávných zbrojařských eldorád. Investigativní novinář Janek Kroupa napadl skutečnost, že tatrovky pro armádu jsou od roku 2023 dodávány nikoli samotným výrobcem podvozků, ale příbuznou firmou, která vyrábí nástavby a instaluje vybavení vozů. Zazněla od něj i kritika jevu, který skutečně dlouhodobě zamořoval a prodražoval vojenské zakázky – a to byla role prostředníků, kteří lacino nakoupili u výrobce, mnohem dráž pak dodali armádě.
Zmatení
V tomto případě ale došlo ke zmatení: obě firmy, Tatra Trucks i Tatra Defence Systems, sice mají odlišnou strukturu vlastníků, patří ale do jedné skupiny; jedna se specializuje na podvozky, druhá pak na speciální nástavby a aplikace. Zcela jasně se tak nejedná o zapojení vnějšího překupníka, který si jen přihodil solidní marži. Přiblížit to jde na módě obytných aut – když velkovýrobce běžných dodávek poskytne základ, specializovaná malá firma na něj postaví komfortní nástavbu a hotový stroj vám prodá, asi si nebudete stěžovat, že někdo vedle automobilky zlomyslně přidal prostředníka, a tím vám obytňák prodražil.
Obranu nelze řídit z roku na rok, vyzval prezident Pavel |
Rozdíl je zřejmý. Na jedné straně spolupracující výrobci, z nichž jeden je koncovým dodavatelem. Jak se rozdělí o přiměřený zisk, je na nich, zákazníka nemusí zajímat ani případný spor o investice do výroby v jedné z firem. Na druhé straně praxe obvyklá před lety, kdy český obchodník zastupuje zahraničního výrobce. Pokud ten sídlí v Izraeli, USA či Jižní Koreji, výrobek je složitý, vyžaduje zákaznickou podporu a prostředník ji poskytuje, nelze nic namítat.
Pokud výrobce funguje v Evropské unii, produkt nabízí podle ceníku, reklamace armáda může směřovat na něj a servis si dělat sama – pak je role prostředníka obhajitelná sotva. I takové případy se vyskytují: naposledy šlo o pořízení kulometů vyráběných v Belgii. Dodal je ale „postaru“ český obchodník. Cena s tímto mezičlánkem se významně lišila od cen, které běžně žádá belgická továrna.
„Stát musí reagovat rychleji.“ Pavel, Řehka či Havlíček hovořili na Hradě o bezpečnosti |
Zkoumání, zpochybňování, ba i napadání cen, které stát platí zbrojnímu průmyslu, není nikdy špatně, pokud se děje korektně. Úplně jiný význam ale dostává v situaci, kdy se obranný rozpočet dostává pod nečekaný tlak. Měl růst, místo toho bude stagnovat. Byl to náčelník generálního štábu Karel Řehka, kdo před třemi lety vyzýval k „brutální efektivitě“. Ostatně ministr Jaromír Zůna na nedávném velitelském shromáždění řekl totéž jen trochu jinými slovy. Pravdu měli oba.
