Po návratu do Prahy mne překvapil příspěvek, kterým zaútočila paní Marta Davouze na Společnost Franze Kafky, potažmo na spisovatele Arnošta Lustiga. Obvinila porotu, že zmanipulovala proceduru pro udílení Ceny France Kafky ve prospěch spisovatele Arnošta Lustiga, kterého otřesně hanlivě nazvala živnostníkem par excellence, který si umí své věci náležitě obšlápnout. Nikdy jsem nebyla porotkyně, procedurální postup neznám; členkou Společnosti jsem se stala teprve nedávno. Nepatřím dokonce ani k nejbližším přátelům Arnošta Lustiga. Nejsem jeho advokát.
V kavárně hotelu v Nuslích, kousek od jeho bydliště, připravuji s ním pravidelně rozhovory pro literární týdeník Tvar, někdy mne pozve na kávu, jindy já jeho, když jsem ve Francii, píšeme si dopisy, jejichž obsah si může přečíst každý čtenář Tvaru, uveřejnila jsem tři čtyři možná pět recenzí na jeho knihy. Je to málo, je to dost, abych mohla říci, že ho dobře znám? Nevím, ale představa, jak Arnošt Lustig obchází členy poroty Ceny Franze Kafky a loudí, aby mu jednu dali, jak předpokládá paní Marta Davouze, patří dozajista mezi scénky pokročile podroušené silvestrovské noci.
Už dlouho se zabývám publicistikou a neznám jiného spisovatele, kterému by tak málo záleželo na pochvalách, cenách a poctách. Že by peníze, jak paní Marta Davouze Lustiga podezírá? K tomu si dovolím jen malou poznámku, s časopisem Tvar a nejen s ním spolupracuje Arnošt Lustig bez odměny a nečiní tak poprvé, udělat něco pro kulturu, humanitu a literaturu zadarmo mu nepřišlo nikdy na obtíž, což se o paní Martě Davouze, ať promine, ale netraduje.
Vím ale ještě něco, a nejsem sama, vědí to díky bohu i porotci: Arnošt Lustig mimo jiné napsal i Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, a kdyby nenapsal už nikdy nic jiného, tak by mu stejně Cena Franze Kafky právem náležela.
A ještě na závěr bych tímto chtěla paní Martě Davouze prozradit, že v době, kdy mu vyčítá, že se dostatečně nezajímal o činnost Společnosti Franze Kafky, musel se Arnošt Lustig, smrtelně nemocen, zajímat především o své zdraví,– naše literární rozhovory začínaly u jeho nemocničního lůžka…
Zdá se, že Madame Marta Davouze leckterou etickou stránku věci porušuje – možná nevědomky - sama, ale na to jsou čtenáři jejích příspěvků celkem zvyklí, svědčí o tom i její poslední kniha Vypadni z mého života.
V kavárně hotelu v Nuslích, kousek od jeho bydliště, připravuji s ním pravidelně rozhovory pro literární týdeník Tvar, někdy mne pozve na kávu, jindy já jeho, když jsem ve Francii, píšeme si dopisy, jejichž obsah si může přečíst každý čtenář Tvaru, uveřejnila jsem tři čtyři možná pět recenzí na jeho knihy. Je to málo, je to dost, abych mohla říci, že ho dobře znám? Nevím, ale představa, jak Arnošt Lustig obchází členy poroty Ceny Franze Kafky a loudí, aby mu jednu dali, jak předpokládá paní Marta Davouze, patří dozajista mezi scénky pokročile podroušené silvestrovské noci.
Už dlouho se zabývám publicistikou a neznám jiného spisovatele, kterému by tak málo záleželo na pochvalách, cenách a poctách. Že by peníze, jak paní Marta Davouze Lustiga podezírá? K tomu si dovolím jen malou poznámku, s časopisem Tvar a nejen s ním spolupracuje Arnošt Lustig bez odměny a nečiní tak poprvé, udělat něco pro kulturu, humanitu a literaturu zadarmo mu nepřišlo nikdy na obtíž, což se o paní Martě Davouze, ať promine, ale netraduje.
Vím ale ještě něco, a nejsem sama, vědí to díky bohu i porotci: Arnošt Lustig mimo jiné napsal i Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, a kdyby nenapsal už nikdy nic jiného, tak by mu stejně Cena Franze Kafky právem náležela.
A ještě na závěr bych tímto chtěla paní Martě Davouze prozradit, že v době, kdy mu vyčítá, že se dostatečně nezajímal o činnost Společnosti Franze Kafky, musel se Arnošt Lustig, smrtelně nemocen, zajímat především o své zdraví,– naše literární rozhovory začínaly u jeho nemocničního lůžka…
Zdá se, že Madame Marta Davouze leckterou etickou stránku věci porušuje – možná nevědomky - sama, ale na to jsou čtenáři jejích příspěvků celkem zvyklí, svědčí o tom i její poslední kniha Vypadni z mého života.
