Diktafon byl ještě puštěný, ale rozhovor, alespoň ta část, která měla šanci se vejít do novin, skončila.
„A jak se vy jako člověk, jemuž vzal Černobyl domov, díváte na to, že by se měly na Ukrajině, ale v Evropě vůbec, stavět nové atomové elektrárny?“ nedalo se nezeptat. „Myslím, že se bez nich, bohužel, neobejdeme. Podívejte, co se u nás děje s ruským plynem. Takže ano, ale musí být nové, bezpečné,“ odpověděl, přestože přišel při výbuchu elektrárny o byt v Pripjati a neví, jestli mu ozáření po výbuchu Černobylu nezkrátí život.
Ukrajinec Aleksandr Leonidovič Zubrický je jen řidičem náklaďáku. Tony Blair premiérem Velké Británie. Kdyby přišel k Zubrickým na kávu, v názoru na nutnost nových atomových elektráren by se Tony Blair s hlavou rodiny shodl.
Blairův souhlas s výstavbou jaderných elektráren není osamocený. Přehodnocení odmítavého, nebo přinejmenším rezervovaného, postoje k atomové energetice se chystá napříč většinou západní Evropy. V některých zemích mělo jádro dveře otevřené stále. Francie, světový lídr v této oblasti, dnes vyrábí čtyři pětiny elektrické energie v těchto elektrárnách. Na Černobyl nesmíme zapomenout a následky havárie nelze zlehčovat. Ale kdyby se například na automobilismus pohlíželo jako na jadernou energetiku po dvacet let staré katastrofě na Ukrajině, tak bychom už auta dávno zakázali.
V dohlédnutelné budoucnosti, tedy nejméně v příštích dvaceti letech, se bez jaderné energetiky nejen neobejdeme, ale budeme muset připustit její další rozvoj. Ve světě, v Evropě i v České republice.
Musí to samozřejmě být jaderné elektrárny nové generace, bezpečnější, ale i ekonomičtější. Spolu s jadernou energetikou je třeba rozvíjet i všechny další způsoby výroby elektřiny. Evropa a Západ vůbec jsou energeticky zcela nesoběstačné. Jaderná energetika není řešením. Ale je jednou z cest, jak toto řešení v budoucnosti najít.