Evropská komise stanovuje evropským automobilkám neúnosně přísné emisní normy, které určuje pro každou automobilku zvlášť s ohledem na skladbu jejího výrobního portfolia: v průměru mají emise oxidu uhličitého u nových automobilů prodávaných v EU v příštím roce klesnout z letošních 116 gramů na kilometr na méně než 93,6 gramu.
Kdo pravidlo nesplní, draze zaplatí, a to hned 95 eur na každý gram nad určený limit. Management automobilek tak má za úkol výrazně navýšit podíl prodávaných čistě elektrických vozů, případně
s hybridním pohonem.
Opět se ukazuje, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Plánovači v Bruselu věří, že každý bude stát na svém místě a ochotně plnit, co klimatický zákon káže. To je ovšem iluzorní.
Takový vnucený, direktivní systém, který chce mít vše pod kontrolou, se nakonec zvrtne v to, že lidé jeho požadavky obcházejí, odbývají, že převládne šlendrián, předstírání, vyprázdněné rituály, jak bylo typické pro komunismus.
VW, špička ledovce
Vzhledem k nečekaně silnému ochlazení na trhu s ryze elektrickými vozy některým výrobcům hrozí astronomické pokuty v řádu miliard eur. Jak vysvětluje Jiří Liebreich v E15, v nejsložitější situaci je Volkswagen. Firma prožívá nejhorší krizi od počátku 90. let: výrobní čísla se masivně propadají
a zaměstnanci přecházejí na čtyřdenní pracovní týden.
Volkswagenu vázne prodej zvláště elektrických modelů, z nichž se staly ležáky. Podle listu Handelsblatt ztratil Volkswagen kvůli svému technickému zaostávání kontakt s technologickou špičkou.
Trh s elektromobily dál citelně ochlazuje, což jde proti plánům automobilek, které by si přály navyšovat podíly „elektrik“ a snižovat podíl vozů na naftu a benzín. Volkswagen postrádá cenově dostupný model. Bez elektromobilu s cenou pod 25 tisíc eur je jen malá naděje, že by splnil emisní cíle. Pokud by nedokázal změnit stávající podíl prodávaných elektrovozů a hybridů, zaplatil by pokutu 4–5 miliard eur.
Pro Němce jsou problémy automobilky velkou ranou. Byla totiž symbolem poválečné prosperity a hospodářského vzestupu Německa. To už neplatí. A úpadek odvětví na kontinentu se netýká jen Volkswagenu.
V Evropě je obecně menší zájem o osobní auta se všemi druhy motorů. Prodeje padají a pět největších firem v oboru – BMW, Mercedes-Benz, Renault, Stellantis či Volkswagen využívají méně než polovinu výrobní kapacity. Vlastnit auto už není takovým symbolem úspěchu jako dříve.
Automobilový průmysl se na HDP Evropské unie podílí v průměru 7 % a vytváří více než třináct milionů pracovních míst. Evropský automobilový průmysl přecenil své schopnosti v oblasti elektromobility a neodhadl vlastní zákazníky.
Elektroauta předběhla svou dobu. A sázka na ně coby jedinou cestu nevychází, říká exšéf Škodovky |
Ochotně přistoupil na cíle stanovené unijními byrokraty bez toho, že by se někdo důkladně zabýval jejich reálností, nákladností i rychlou proveditelností. Výrobci v Evropě hledají úspory, aby zůstali konkurenceschopní.
Jednou nohou v utopii
Bývalý předseda představenstva Škody Auto Vratislav Kulhánek varuje v rozhovoru pro Lidové noviny z 30. srpna, že elektroauta předběhla svou dobu. Ideologie by nikdy neměla předběhnout technologii a techniku. Je iluzorní si myslet, že pro ochranu klimatu bude nejlepší elektroauto, když to technický a technologický vývoj neumožňuje a nedoporučuje. Kupovat si elektroauto na ježdění po městě za tři čtvrtě milionu korun je moc.
Automobilky, včetně švédského Volva, ustoupily od svých elektrizačních ambicí, čímž vystavily nebezpečí své dodavatele. Volkswagen a jeho němečtí partneři čelí nepříznivé situaci v Číně, kde získávají dominantní postavení na trhu domácí výrobci.
V Evropě je obrovský tlak na konsolidaci automobilových závodů. Firmy si vyhodnotí výkonnost svých továren, a pokud nebudou efektivní, buď přistoupí k jejich úpravě, nebo je zavřou.
Evropský automobilový průmysl upadá. V roce 2030 se v západní Evropě vyrobí nanejvýš 5 % z celosvětové produkce automobilů, zatímco dnes je to 15 %. Krušné časy starému kontinentu předpovídají dvě třetiny světových automobilek.
Zatímco Čína bude sázet na elektromobily, USA díky bohatým zásobám ropy a plynu umožní, aby vedle elektrik byla vyráběna a prodávána
i auta se spalovacími motory. V USA a Číně jsou podmínky pro automobilky o řád příznivější než v Evropě.
Člen představenstva automobilky Škoda Martin Jahn vyzývá, aby evropská transformace na čistou mobilitu probíhala uvážlivěji a pomaleji. „Společnost ani firmy na to nejsou připraveny.
Otázka je, jakým způsobem k transformaci a změně emisních cílů dojde. Tak, jak je to naprogramováno v současné době, to v podstatě není realistické,“ varoval v rozhovoru pro Hospodářské noviny 16. září.
Důsledek Green Dealu
Právník Tomáš Břicháček v knize „Green Deal: Zelený úděl“ (2024) argumentuje, že Zelený úděl představuje vizi revoluční proměny reality kolem nás, a to ve vztahu k hospodářství i společnosti, která má být řízena a uměle organizována shora.
Green Deal představuje soubor povinností pro podnikatele, orgány i členské státy. Jde o to, jak cestujeme, jak stavíme, čím topíme, jaké zboží kupujeme, co jíme, zda příliš neplýtváme, zda se dobrovolně angažujeme.
Dotace na elektroauta startují. Státní podporu mohou využít firmy a živnostníci, jaké podmínky musí splnit? |
Zelený úděl se vymyká všemu, na co jsme dosud byli zvyklí, jak v oblasti boje proti změnám klimatu, tak v rámci evropské integrace. Máme před sebou dalekosáhlý, revoluční plán, který směřuje ke změně našeho ekonomického a společenského modelu.
Jde o revoluci ve smyslu totální změny technologického základu fungování moderní společnosti. Je šokující, jak rychle a hladce byl tento projekt prosazen, aniž by byla vidět relevantní opozice.
Green Deal navazuje na Pařížskou klimatickou dohodu rámcové úmluvy OSN o změně klimatu z roku 2015. Unie má dosáhnout nulových čistých emisí k roku 2050, přičemž tento závazek platí ve vztahu k EU jako celku, nikoli nutně ve vztahu ke každému členskému státu (jak by si přál Evropský parlament). Případné vyšší emise některého státu tedy mohou být vyrovnány vyššími propady v jiných státech.
Náklady zelené transformace jsou a budou podle Břicháčka astronomické. Na prvním místě je třeba uvést odhad, s nímž aktuálně pracuje Evropský účetní dvůr (EÚD), který jinak s čísly zachází velmi opatrně a odpovědně: EÚD předpokládá, že pro dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 by v EU byly v období 2021–2050 zapotřebí investice – probíhající i dodatečné – v celkové hodnotě přibližně jeden bilion eur ročně.
Český ekonom Pavel Kohout varoval v Lidových novinách 27. února, že Evropa přesouvá svůj vyspělý a energeticky úsporný průmysl do zemí, které bez omezení pálí uhlí a budou tak činit další desítky let. Green Deal a jiné podobně ušlechtile míněné programy působí astronomické škody jak ekologické, tak ekonomické. Není to žádná velká příležitost. Je to obrovské riziko ohrožující Evropu neméně než ruský expanzionismus nebo islámský terorismus.
Chmurné vyhlídky
Snad žádné jiné opatření neukazuje tak názorně, že zelená transformace jde proti svobodě, proti trhu, proti prosperitě, a že je plná bezohlednosti, pokrytectví a diletantství, že ideologická zaslepenost válcuje ekonomické uvažování a zdravý rozum a že ochrana životního prostředí v ní vystupuje spíše jako univerzální záminka a výmluva než upřímný program.
„Automobilkám má být zakázáno, co umějí, co po generace vybrušovaly k dokonalosti, a namísto toho jim jsou vnucovány technologie, které zatím nestačily dotáhnout k efektivitě, spolehlivosti, praktičnosti, ba ani ke skutečné ekologičnosti, s kterými mají velké dodatečné náklady a kde zaostávají za zahraničními konkurenty. Spotřebitelé mají být zbaveni volnosti si vybrat
v nabídce vozů ty, které jim nejlépe vyhovují a které si mohou finančně dovolit,“ vystihuje Břicháček.
Dopady Green Dealu na průmysl a obchod a na blahobyt občanů budou mimořádně ničivé, a to zvláště ve vztahu k menším podnikům a střední třídě obyvatel. EU se střílí do vlastní nohy. Green Deal skončí neúspěchem. Snaha o dosažení nulových čistých emisí do roku 2050 nutně narazí na nedostatek financí, sociální neúnosnost, administrativní nezvladatelnost i chybějící technologie, kapacity a suroviny.
Čína je jediná, kdo vzal vážně evropské snění o elektroautech. Vyrobit je umí za rozumnou cenu |
Zelený úděl lze chápat jako ohrožení demokracie ve dvou směrech. První vyplývá z oslabování členských států ve prospěch Bruselu, a tedy z přesunu rozhodování a úrovně, kde demokracie funguje, na úroveň, kde demokracie fungovat nemůže. Za druhé je zřejmé, že Green Deal se v Evropské unii stává svého druhu státní ideologií, nebo použijeme-li pojem z naší nedávné minulosti, stává se jakýmsi novým „vědeckým světovým názorem“.
V nové Evropské komisi sice už nesedí Frans Timmermans, ale vlivná ekonomická portfolia obsadili zelení radikálové. Španělská komisařka Theresa Ribeirová je radikální socialistka, která prosadila španělský ústup od jádra, a bude výkonnou místopředsedkyní zodpovědnou mimo jiné za Green Deal.
Dánský socialista Dan Jorgensen je komisařem za energetiku: jde o známého odpůrce jádra a zastánce Green Dealu. Složením komise Ursula von der Leyenová ukazuje, že žádný ústupek od Green Dealu nepřijde.
Autor je ekonom a pedagog, VŠE a ČVUT Praha.
