Místo revize v roce 2026 má Evropská komise zhodnotit průběh elektrifikace a tedy i další vývoj přísných regulací v automobilovém průmyslu už na konci tohoto roku. Automobilky si i přesto zoufají, že je to trochu pozdě a čekaly, že se ledy pohnou v průběhu jednání již teď v září. Nepohnuly, i když k určitým náznakům přeci jen došlo. Ledy se zatím nehýbou, ale zdá se, že začínají tát. A ve zkostnatělém evropském byrokratickém aparátu má vše svůj čas. Netrpělivosti automobilek se tedy divit nelze, ale zrovna tak se nemůžeme divit, že se zatím „nic neděje“.
Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová ale přeci jen přišla před nadcházejícími jednáními o budoucnosti regulací autoprůmyslu a o zákazu spalovacích motorů od roku 2035 s novým nápadem. Je jím podpora EU na vytvoření nové kategorie vozů: malých cenově dostupných elektromobilů. Podle všeho by mělo jít o jakousi evropskou obdobu japonské třídy vozů Kei Car. To jsou malá auta, která jsou v Japonsku daňově zvýhodněna – ovšem ne kvůli emisím, ale kvůli tomu, že zabírají málo místa v tamních přeplněných aglomeracích.
Určitý krok zpátky
Podle prvních představ, které podporují i některé automobilky, by tato evropská miniauta měla být ideálně elektrickými vozy, jejichž cena se ovšem vejde do částky 15 000 eur. Aby toho bylo možné dosáhnout, má EU zadotovat jejich vývoj a zároveň by pro tyto vozy mohly platit méně přísné předpisy a různá omezení: auta by tak nepotřebovala všechny ty drahé asistenční systémy, ale mohla by jezdit maximálně třeba 110 km/h.
Touto myšlenkou v podstatě von der Leyenová uznává, že evropská regulace auta učinila příliš komplikovanými a drahými. To je vidět i na vozovém parku EU, který průběžně stárne – a tedy se nedaří nahrazovat ta stará emisně „příšerná“ auta novými. Jenže je řešením malý evropský elektromobil? Upřímně, nejspíš ne.
Návrh na povinné elektromobily naštval Němce, Brusel to jen tak neprotlačí |
EU nepotřebuje levné druhé nebo třetí auto do rodiny, do přeplněných center měst. Tady by spíš potřebovala celkově rozumný přístup k motorismu v aglomeracích. To je ale na trochu jiný komentář. Obecně evropský motorista potřebuje dostupné univerzální auto, které zvládne vše. Omezené malé elektromobily takovými vozidly nebudou, byť určitě budou pro řadu lidí atraktivní.
Čína to vyřeší
Nový návrh ale nejspíš má být určitým ústupkem, který následně zamaskuje další změny v emisní politice týkající se automobilů. Zároveň s tímto návrhem totiž šéfka Evropské komise naznačila, že by vedení EU přeci jen mohlo přehodnotit „tvrdý“ zákaz prodeje nových vozů se spalovacími motory od roku 2035.
Nulové emise zůstávají prioritou, ovšem prý se teď myšlenky ubírají cestou technologické neutrality. Spalovací motory by tedy mohly zůstat, jen by musely spalovat CO2 neutrální paliva – třeba ta syntetická, která mimochodem s příchodem nových emisních povolenek možná dostanou i ekonomický smysl.
Už teď ovšem zaznívají od některých automobilek hlasy, že nastavený směr není záhodno měnit. A že by tedy zákaz spalováků platit měl. Nejhlasitější je v tomto ohledu švédská značka Volvo. Může se zdát, že švédská automobilka bojuje za sebe, za svůj svébytný přístup: k severskému důrazu na bezpečnost se totiž v uplynulých letech přidal i (ještě větší, skandinávské Volvo vždy bylo v ekologii trochu napřed) důraz na ochranu životního prostředí. Jenže ve skutečnosti Volvo takto bojuje za své čínské majitele, kterým patří od roku 2010.
Koncern Geely má, podobně jako spousta jiných čínských automobilek, k dispozici velmi pokročilou technologii elektromobilů a Volvo z ní může těžit. Navíc coby prémiová automobilka nemá Volvo rozhodně žádný zájem vyrábět malé a levné městské vozy, něco takového v jeho portfoliu nebylo nikdy. Je tedy logické, že ani miniauta, ani opětovný příklon k elektromobilům se Volvu nehodí.
Evropští politici mají nového mazlíčka: automobilky, které neplní emisní normy |
Zároveň příklad této automobilky ukazuje, jak bude Čína hrát zásadní roli v řešení celé evropské automobilové emisní otázky. A že na to von der Leyenová vlastně úplně zapomíná i přes to, že říká, že se evropské automobilky musí bránit intenzivní čínské konkurenci a že jim EU musí dát šanci s nimi bojovat. Jenže jak má tato obrana vypadat?
Trh rozhodne
Aby se mohly čínské konkurenci postavit, potřebují evropské automobilky prostor k nadechnutí. Zmírnění přísných cílů, třeba jen formou „povolení“ syntetických paliv, by takovým prostorem bylo. Automobilky by dále mohly vyrábět vozy s v podstatě prověřenou (ale neustále vylepšovanou) technikou, na kterých mohou slušně vydělat. A zároveň by měly prostor na to investovat do vývoje oněch špičkových (a přitom i cenově dostupných) elektromobilů, u kterých teď mají Číňané jasný náskok.
Že se pak Evropa zasekne ve světě spalovacích motorů? Nenechte se mýlit – i když by se mohli Číňané k tomuto trendu snadno přidat, tamní autoprůmysl je jasně nastaven na elektrickou linii a již v tom není cesty zpět. Přitom není pochyb o tom, že do několika let právě čínská elektrická auta Evropanům ukážou, jak dostupná a funkční elektromobilita vypadá. A zájem o ni bude. A to je něco, na co evropské značky budou muset reagovat – ví to a hodlají se s tím poprat, jen na to teď nemají dostatek sil.
EU totiž mimo jiné také zapomíná na to, že za oněmi „čistými“ čínskými auty, která rozhodně nevznikla z ničeho, jinak stojí rozsáhlý a dost „špinavý“ tamní průmysl. To v EU jdou automobilky mnohem víc cestou udržitelnosti celého svého výrobního řetězce a udržitelnosti produktu v celém jeho životním cyklu (opět i kvůli regulacím). V tom mohou být světu příkladem, jako jsou teď čínské značky příkladem v samotné elektromobilitě. Jenže financovat zároveň výrobní, dodavatelsko-odběratelskou i elektrickou revoluci je nesmírně nákladné.
Přísné regulace spalovacích motorů tak vlastně nejsou potřeba: automobilky ví, že se musí čínské konkurenci postavit a že to půjde jedině elektrickou cestou. Jen na to potřebují určitý prostor, který jim teď nastavení regulací nedává. Otázkou je, zda k tomu EU zaujme dostatečně racionální postoj. Ve skutečnosti je úplně jedno, jestli elektromobily „ovládnou svět“ v roce 2035, 2030, 2040, nebo úplně jindy. Důležité je zachovat v EU vyspělý a konkurenceschopný automobilový průmysl a tedy i obrovské množství pracovních míst.
