Jako motoristický novinář o autech už dvacet let píšu. A jako automobilový nadšenec a zároveň propagátor elektromobility, který zároveň nesnáší, když někdo na internetu nemá pravdu, o autech často diskutuji online. Takže už jsem viděl snad všechny existující argumenty pro elektromobilitu, ale hlavně ty proti ní.
Zákaz spalovacích motorů se může zmírnit, Brusel chystá změny pravidel |
Dojezdy se ale zvětšují, nabíjecí infrastruktura se rozšiřuje, o baterkách se zjišťuje, že vydrží déle, než se čekalo, ani s těmi požáry to není tak hrozné a už existují i elektromobily, jejichž řízení je zábava. Klesají ceny a rostou prodeje. Elektrická auta zkrátka dávají smysl stále více lidem. A stále častějším se tak stává jeden argument.
„Já nemám nic proti elektromobilům, možná bych si ho i koupil, ale neudělám to, protože mi ho nutí.“
Tuhle větu už jsem slyšel a četl nesčetněkrát. A jakkoliv může na první pohled působit jen jako iracionální, dětinský odpor, vlastně docela chápu, co k ní lidi vede. V první řadě je to samozřejmě ona přirozená reakce „když mi někdo něco nutí, budu chtít opak“. Ale také o mnoho logičtější úvaha, že pokud se něco musí přikazovat, nejspíš to nebude až tak dobré. A konečně také potřeba si ještě koupit spalovací auto, dokud to jde. Ta hraje zvlášť silnou roli u nadšenců.
Pohon auta jako součást kulturních válek
Já elektromobilům zcela upřímně věřím. Jsou efektivnější, tišší, výkonnější, příjemněji se řídí a především jsou mnohem flexibilnější co do využití energie. Jakmile máte auto na elektřinu, je jedno, jak tu elektřinu vyrobíte a dostanete do sítě. To dělá elektrickou mobilitu nejen ekologičtější, ale i méně citlivou na otřesy typu nejrůznějších ropných krizí, které mohou benzín a naftu udělat drahými nebo úplně nedostupnými.
Fakt, že existuje údajný „zákaz spalovacích motorů“ nebo dokonce „povinný přechod na elektromobilitu“ (ani jedno není pravda, ale k tomu se ještě vrátím), ale znesnadňuje, až znemožňuje racionální debatu o tématu. Auto není pračka nebo lednička, které si kupujete s kalkulačkou a tabulkou technických údajů v ruce.
Evropský elektromobil jako snaha zachovat si tvář. Ale bude to chtít méně regulací |
Osobní automobil je pro velkou část lidí součástí jejich identity. A to nejen pro ty, kteří se chlubí svým červeným sporťákem. Kombík nebo SUV od Volva je už po dekády způsobem, jak okolí říct, že si rádi připlatíte za kvalitu, bezpečnost a praktičnost, ale nechcete poutat pozornost německou luxusní značkou (ale zároveň jste většinou docela rádi, když si lidi vašeho Volva všimnou). Toyota Prius byla dlouhá léta způsobem, jak vlastnictvím auta říct, že vlastně nemáte rádi auta a všechno, co představují. Dnes podobnou roli převzala Tesla.
Takhle bych mohl pokračovat dál, ale to by bylo na jiný článek. Podstatné je, že jakmile se pohon auta stane součástí kulturních válek, změní se přání a preference v součást osobní identity. A i když je změna možná, jak ukazují nesčetní progresivně založení majitelé, zbavující se svých Tesel poté, co se projevily politické sklony Elona Muska, je velmi náročná. Přinejmenším dokud ona kulturní válka stále trvá.
Jak uklidnit debatu
Evropské úředníky a politiky, kteří stáli za rozhodnutím, že všechna auta mají mít od roku 2035 nulové lokální emise, to nejspíš nenapadlo. Dívali se na auta racionálně z pohledu ekologa a nejspíš je ani nenapadlo, že je lidé vnímají jinak. Nebo že mohou jejich snahu konat dobro vidět přesně opačně. A navíc nemohli tak úplně čekat, že se začne mluvit o „povinné elektromobilitě“.
Nic takového totiž samozřejmě nikdy neexistovalo. Od začátku šlo právě jen o ty nulové lokální emise CO2, respektive přesněji řečeno o uhlíkovou neutralitu provozu auta jako takového. Ono nařízení nikde nemluví o tom, jak má tohoto cíle být dosaženo. Řešením může být elektromobil, ale třeba také auto s palivovými články na vodík. Nebo dokonce se spalovacím motorem na vodík.
Dokonce to může být i auto se spalovacím motorem na syntetický benzín. Ten už se dá vyrobit a můžete jím napájet i dnešní spalovací motory, jen jde o palivo poněkud drahé. Zatím se odhaduje cena ve vyšších desítkách korun za litr bez daně, tedy násobek ceny normálního benzínu. Ale pro nadšence, kteří se svým Porsche či Ferrari najedou pár tisíc kilometrů ročně, nebo párkrát za rok vytáhnou na výlet svého veterána, by to mohlo být řešení.
Záchranářské práce na spalovácích pokračují. V Bruselu se Česko činí |
Ale to už nemá smysl nikomu vysvětlovat. Kulturní válka se zakopala v pozicích elektromobility a odporu vůči ní. A dokud se to nezmění, nebudou pro mnoho lidí fungovat žádné argumenty. Zbavme se vrchností daného zákazu úplně nebo ho alespoň posuňme dost daleko, aby běžného motoristu netížil, a debata se zase uklidní.
Prostě se to vyplatí
Samozřejmě to neznamená, že si majitel dvacetiletého Passatu, který parkuje na sídlišti bez nabíječek, nebo obchodní cestující, který jezdí tisícikilometrové trasy někam, kde se také nedá nabít, poběží koupit elektromobil. Ale je spousta dalších, kterým už elektromobil smysl dává dnes nebo bude dávat za rok, dva, pět nebo oněch deset let, a kteří o něm budou přemýšlet s otevřenější myslí, pokud jim ho nebude nutit EU.
Z ekologického hlediska přitom není zdaleka tak důležité, aby se po roce 2035 přestala prodávat nová spalovací auta, jako to, aby co nejvíce lidí začalo jezdit těmi elektrickými (nebo třeba vodíkovými, pokud se najde dostupný a ekologický způsob výroby vodíku). Elektrická auta jsou skutečně ekologičtější i po započítání výroby energie a výroby a recyklace baterií. Ale to platí, když s nimi lidé skutečně jezdí. A naopak, spalovací auta nejsou neekologická tím, že je vyrobíme, ale že s nimi jezdíme.
Zakázat lidem nová spalovací auta by mělo mnohem spíše za následek, že budou dále jezdit těmi starými. Nechat je koupit si, co chtějí, a místo toho raději podpořit budování infrastruktury, bude pravděpodobně znamenat, že v roce 2035 už si drtivá většina řidičů pořídí nový elektromobil – jednoduše proto, že se vyplatí.
Těch pár, kteří by potřebovali ekvivalent Dacie Sandero, která dojede na jeden zátah k moři, rodinnou dodávku jako Citroën Berlingo za málo peněz a s použitelným dojezdem, nebo Porsche 911 s nezaměnitelným zvukem, bude mít na klima mnohem menší efekt než všichni ti, kteří přestanou elektromobil považovat za ideového nepřítele a svoji Octavii TDI vymění za elektrickou, i když by „tédéíčko“ ještě deset let jezdilo.
Autor je motoristický novinář
