Minulý týden schválil Evropský parlament to, že se emise nebudou počítat za jeden rok, ale jako průměr tří let. Podle prohlášení českého ministra průmyslu a obchodu Lukáše Vlčka, který to uvítal, jde o krok, který poskytne českým firmám čas na investice a ochrání jejich konkurenceschopnost. V tom je v destilované podobě obsaženo vše, co si evropští a čeští politici myslí i to, jaká je tristní realita, které se bojí pohlédnout do očí.
Automobilky zaskočil malý zájem lidí o elektroauta, tedy rozhodně menší, než čekaly. A tím se zvýšily celkové emise ze všech prodaných vozů, tedy celkové flotilové emise, které norma sleduje. Problém je ale v tom, že evropská elektroauta jsou zaprvé drahá a za druhé automobilky a zejména prodejci nedokáží lidem vysvětlit výhody elektroaut a také to, že na něco je často vhodnější elektrické auto a na něco jiného auto se spalovacím motorem. Na rozdíl od čínské konkurence.
Europoslanci změnili emisní normy a uvolnili pravidla pro zásoby plynu |
Politici tvrdí, že fakticky odklad emisních limitů automobilkám pomůže a že pak bude vše dobré. Případně že by je mohlo zachránit zprůměrování emisí za pět let. Jenže skutečně pak automobilky splní dané normy a hlavně - skutečně jim bude stačit tři roky investic na to, aby překonaly čínskou konkurenci v elektroautech a dokázaly je lépe prodávat?
Neúcta k normám
Navíc jak je možné, že některé automobilky, jako třeba Volvo, dokážou evropské normy splnit už teď, a jiné, jako Volkswagen, ne? Proč mají mít ti, kteří to neplní, protože do toho neinvestovali, výhodu oproti těm, kteří se snažili? Kde je nějaká spravedlnost a úcta k normám? Ale politici se radují z každé pomoci automobilkám a fatalisticky doufají, že to „pomůže“, protože se bojí dopadů případných problémů automobilek.
Je tu slušná pravděpodobnost, že těm automobilkám, které se nesnažily dosud, už to nepomůže. Je to z velké části jejich vnitřní problém. Budou pak požadovat dotace a celní bariéry proti dovozu levných aut ze zahraničí. Budou za to lobbovat. Přičemž lobbovat je možná slabé slovo. V některých zemích včetně Česka mají většinu politiků obtočených kolem prstu a někde dokonce v automobilkách přímo píší návrhy toho, co má vláda v tomto oboru v Unii požadovat. A to ani nejde o automobilky, které by patřily koncernům v dané zemí.
Německo je kaput. Musíte staré firmy nechat zemřít, říká komentátor Wolfgang Münchau |
Politici se jen hrnou jim vyhovět. Vidí totiž, že automobilový průmysl v Evropské unii tvoří 14 procent HDP a zaměstnává 13 milionů lidí a další lidi nepřímo. V očích politiků to jsou miliony potenciálních voličů. Nehledě na to, že další voliče přitahuje ono spojení automobilek se starými údajně dobrými časy a tradice vůně benzínu a různých spalin z výfuků.
Pomoc na cestu do pekel
Už dnes by někteří politici, zejména z Česka, rádi pro automobilky prosazovali co největší úlevy a omezení regulací a pláčou, že o to automobilky nestojí. Jako třeba někteří politici z ODS, například Alexandr Vondra, kteří litují toho, že automobilky nejsou pro odmítnutí konce většiny spalovacích motorů v roce 2035. O Motoristech sobě už ani nemluvě.
Pokud nakonec prosadí další změkčení norem, a odmávnou automobilkám navíc dotace, pošlou tyto firmy definitivně k šípku. Ukáže se, že v Evropě se nejlépe podniká tím, že se nedodržují předpisy a vytahují se peníze z kapes daňových poplatníků a konkurence, která pravidla dodržovala, připravovala se ně a investovala, byla prostě hloupá. Výsledkem bude pochopitelně další zaostávání evropského automobilového průmyslového, snížení jeho konkurenceschopnosti, tedy pomalá a jistá cesta do pekel.
