Historku o lodi, která – přinejmenším podle komunistických legend – sehrála v tento den před (nekulatými) 107 lety zásadní roli v říjnovém převratu v Rusku (“okťjabrskij perevorot“ byl až do konečného uchopení moci Stalinem a počátku jeho „socialistické výstavby“, čili asi tak do r. 1928, oficiálním termínem pro událost, již následně sovětská propaganda označovala jako – v českém překladu – „Velká říjnová socialistická revoluce“; až do té doby byl termín „revoljucija“ oficiálně vyhrazen únorovému, v gregoriánském kalendáři ovšem březnovému, svržení cara Mikuláše II. a ustavení tzv. Prozatímní vlády).
Signálem k revolučním dějům října (či podle gregoriánského kalendáře listopadu) 1917 byl výstřel z lodi, která nesla název „Avrora“, v azbuce „ABPOPA“, což je do ruštiny převzaté latinské jméno bohyně ranních červánků Aurory (česky by tedy „Aurora“ vlastně mohla být „Zora“ či „Jitřenka“), pročež bolševická propaganda tento výstřel často vykládala symbolicky jako svítání nových časů.
Příznačné navíc je, že podle této propagandy šlo o výstřel projektilu, jímž rudí námořníci rozrazili vrata Zimního paláce, sídla Prozatímní vlády (moje generace si jistě vzpomene na ilustrující útulné barvotisky v učebnicích dějepisu), ve skutečnosti šlo však jen o slepou patronu, která vydala signál k útoku vzbouřeného armádního pluku.
Vladislav Varnenčik a jeho neslavná účast v bitvě u bulharské Varny. Jeho tělo se nikdy nenašlo |
Historie Aurory ovšem nezačala v roce 1917. Již v roce 1904 nebyla loď daleko od toho, aby velmi podstatně zasáhla do světových dějin. V rusko-japonské válce, která vypukla v únoru 1904, se bojovalo na zemi i na moři, přičemž jádro ruské tichomořské flotily bylo dislokováno v přístavu Port Arthur, jejž si Rusko pronajalo od Číny, protože ruské východoasijské přístavy v zimě zamrzaly. Japonci se samozřejmě snažili přístav zablokovat z moře i z pevniny, aby ruská flotila nemohla narušovat přesuny vojsk z japonských domácích ostrovů na bojiště.
V říjnu 1904 proto ruská admiralita vyslala na Dálný východ část baltského loďstva na podporu obležených, a to včetně Aurory, tehdy čerstvě spuštěné na vodu. Protože však Rusko již tehdy trpělo paranoiou, domnívali se velící důstojníci flotily, že je již od vyplutí z Baltského moře sledují japonské torpédovky, které jsou naváděny vzducholoděmi a které se je pokusí potopit. Byl to z hlediska zeměpisného i vojenského samozřejmě nesmysl, který však vedl k závažnému incidentu: když těsně po půlnoci 22. října spatřili pozorovatelé několik neosvětlených lodí, dal velitel flotily viceadmirál Rožestvěnskij povel k okamžité palbě. Ta nebyla opětována, protože šlo o skupinu asi 20 neozbrojených britských rybářských trawlerů, z nichž jeden byl potopen, přičemž zemřeli dva britští poddaní.
Navíc vznikl takový chaos, že ruské lodi začaly střílet po sobě navzájem. Přitom byla poškozena právě Aurora a ještě další ruská loď, na nichž zahynuli kněz a jeden námořník a řada dalších členů posádky byla zraněna. Skutečně katastrofálním důsledkům celé situace zabránila jen nepřesnost ruské střelby – uvádí se, že loď Orjol (“Orel“) vystřelila více než 500 nábojů, aniž by jen jediný něco trefil.
Datum s posunutými jmény. Nejen o hospodářské katastrofě světové i té naší české |
Pouze po velkém diplomatickém úsilí se nakonec podařilo zamezit tomu, aby Británie, která v konfliktu tiše podporovala Japonsko, protože se obávala zesílení ruského vlivu v Tichomoří, vyhlásila Rusku válku – uzavřela však pro část ruské flotily Suezský průplav. Lodě proto musely obeplouvat mys Dobré naděje a dorazily na Dálný východ v nedobrém stavu způsobeném delší dobu chybějící údržbou a hlavně pozdě, až po dobytí Port Arthuru Japonci. Byly pak, s posádkou i zásobami vyčerpanými dlouhým pobytem na moři, v květnu 1905 zdecimovány ve známé bitvě u Cušimy, z níž však Aurora unikla a byla následně až do konce války internována Spojenými státy v manilském přístavu.
