Událost, která v posledních dnech vyostřila vztahy mezi Ruskem a Ázerbájdžán, není pro soudobé Rusko ničím neobvyklá. Moskva mimořádně zpřísňuje svou politiku vůči občanům států, které kdysi byly součástí Sovětského svazu. Jde o cílenou politiku populistického rázu „proti nelegálním migrantům a etnickému organizovanému zločinu“, která postrádá ekonomickou logiku.
Rusku sice chybí pracovní síla ze zahraničí, ale tlak vůči cizákům z různých „-stánů“ majorita ruské společnosti schvaluje a nemusí se proto soustředit na problémy spojené s válkou proti Ukrajině.
Na ponižující zacházení vůči svým občanům si oficiálně stěžovalo uzbecké ministerstvo zahraničí. Zkraje června ruská pořádková policie OMON vtrhla v Moskvě do ubytovny pro migranty ze Střední Asie. Občané Uzbekistánu a sousedního Tádžikistánu byli vystaveni nejen kontrole dokladů, ale také bití a ranám elektrických paralyzérů.
„Alijev svými kroky proti Rusku ukazuje svou převahu, svůj machismus domácímu publiku. Zároveň si tím získává popularitu i v dalších postsovětských zemích.“
Tragickou dohru měly razie proti Ázerbájdžáncům v uralské metropoli Jekatěrinburgu koncem června, zahynuli při nich bratři Zijaddin a Husejn Safarovovi pokládaní za hlavní podezřelé v případu smrti místního podnikatele Junise Pašajeva. Ta se měla odehrát o bezmála čtvrt století dříve.
Umučení nevinných?
Ázerbájdžánská média tvrdí, že Zijaddin a Husejn byli bez jakéhokoli soudu či vyšetřování umučeni, přestože byli nevinní. To nepřímo potvrdil i hlavní patolog Ázerbájdžánu Adalat Hasanov, jenž uvedl, že na těle Husejna byl velký počet zranění. Podle ruských médií však bratrům po zatčení selhalo srdce. Další tři lidé po zatčení skončili v nemocnici.
