Chválíme je i my a pevně doufáme, že novelu zákona o doplňkovém penzijním spoření sněmovna schválí a od prvního ledna 2027 už začne platit. Je však potřeba si do vlády i trochu rýpnout – Babiš do jisté míry napravuje to, co před deseti lety sám spoluzpůsobil. A nepřímo přiznává problém, který jinak vehementně popíral.
Spoříte si na důchod, nebo se spoléháte výhradně na stát?
Vládní novela směřuje k tomu, aby se většina populace na stará kolena nespoléhala jen na státní důchod. V současnosti je na něho skoro bezvýhradně odkázána naprostá většina populace: 95 procent příjmů seniorů dnes stejně jako před 30 lety tvoří státní penze.
Nahánění do akcií
Babiš sice rezignoval na jakoukoli reformu tohoto systému, ale pokusem o radikální přeformátování třetího pilíře nepřímo přiznává, že máme důchodový problém. Což je věta, kterou z jeho úst nahlas neslyšíte. Kdyby ji otevřeně přiznal, těžko by mohl slibovat zastropování věku odchodu do důchodu, o němž mluvil celé minulé volební období, a stejně by těžko mohl trvat na rostoucích valorizacích, což také poslední čtyři roky opakoval do omrzení.
Vláda svými návrhy prostě tiše akceptuje, že státní penze do budoucna nezaručí českým občanům takovou výši státního důchodu, jaké se těší dnešní senioři. Ale místo toho, aby problém řešila zkracováním doby odpočinku, povinným prodlužováním pracovní aktivity a plošným snižováním důchodu, tak chystá břímě změny přehodit trochu na rozpočet a na občany, ještě více na penzijní fondy, a zejména na sílu kapitálových trhů. Tedy něco, o čem tady pravice mluví už skoro čtvrtou dekádu, ale kromě premiéra Petra Nečase a ministra financí Miroslava Kalouska se o to nikdy nikdo ani nepokusil.
Německo uznalo nutnost reformy penzijního systému. U nás strkáme hlavu do písku |
Babiš slibuje zejména drastické snížení poplatků, které si za správu peněz berou penzijní fondy. Tahle „technikálie“ v konečném důsledku při dlouhodobém investování může klientům zajistit až dvojnásobný výnos než dosud. Za druhé chce každého mladého investora „nahnat“ do akcií (dnes devět z deseti klientů penzijka investuje mimořádně konzervativně, a tedy i s mimořádně nízkým výnosem).
Za třetí chce pomocí extra silné motivace nalákat do spoření mladé (včetně dětí, jimž by mohli investovat příbuzní). Protože právě dlouhodobé investování do světového hospodářského růstu, tedy do akcií, je statisticky ověřeným základem skutečného zhodnocení.
Vlastní kapitálová renta
Fakt, že noví klienti nastoupí automaticky do takzvaných fondů životního cyklu nebo že dramaticky poklesnou poplatky penzijním fondům, vypadá na první pohled jako technická marginálie. Také se o nich diskutuje asi stokrát méně než o světodějné události posledního půl roku, tedy zda na sjezd státníků NATO do Turecka poletí z naší země prezident, premiér, oba, nebo ani jeden.
Přitom jde o zcela fundamentální změny: pokud si v pětadvaceti založíte penzijko a budete si posílat měsíčně tisícovku, budete mít při dnešních pravidlech i při dynamickém investování v pětašedesáti na účtu reálnou hodnotu odpovídající 1 393 130 korun (reálně, při započítané inflaci). Pokud však Babiš, Havlíček a Schillerová prosadí své změny, budete mít na konci 2 009 940 korun.
Rekordní zájem o předčasný důchod? Není to jen sezonní výkyv, říká ekonom |
A fakticky ještě více, protože náš model neumí spočítat slibovaný vyšší státní příspěvek pro mladé do 36 let. A pokud by něco přispíval zaměstnavatel nebo pokud by klient v produktivním věku posílal doporučovaných 1700 korun, nebo pokud by mu spoření založili rodiče ještě dříve, ocitáme se rázem na výrazně vyšších číslech. A to je naše modelace počítána na poměrně konzervativním odhadu šestiprocentního ročního akciového růstu.
Pokud si lidé začnou spořit, respektive investovat se státní podporou včas, i s poměrně malým „odkládáním si stranou“ se lze následně v penzi opřít o nejen o státní, ale i vlastní kapitálovou rentu. Tisícovka měsíčně je méně než rodinná návštěva multiplexu, zlomek toho, co vydá kuřák, nebo v průměru zhruba dvanáct plzeňských piv v hospodě.
Tedy nic, co by si ta šťastnější většina populace nemohla dopřát. Řečeno poněkud lascivní metaforou: i s tisícovkovým kašpárkem lze zahrát milionové divadlo.
