Správná odpověď by totiž musela vyznít jako dávné vtipy o rádiu Jerevan. Příklad: „Je pravda, že sovětští muži jsou na služebních cestách svým manželkám věrní? Ano, je to pravda, zejména naši hrdinní kosmonauti.“
Evropa není v nejlepší formě, varoval Babiš ve Slovinsku. A málo se mluví o míru, řekl |
Podobně je to s válkou na Ukrajině. Opravdu se mluví tak málo o míru? Správná odpověď, jak jistě ví i premiér Babiš, by měla vyznít spíše takto: „Ano, ale…“
Ami go home, ale…
Připomeňme pár detailů, které argument „proč se tak málo mluví o míru na Ukrajině“ staví do ostřejšího světla.
Skončí letos válka na Ukrajině?
Jde samozřejmě o to, s kým se o míru mluví. Faktem je, a zde má Babiš pravdu, že největšími jestřáby v EU jsou progresivisté. Můžeme je zosobnit třeba německými Zelenými. Působí to zvláštně od party, jež před půlstoletím začínala pacifistickými demonstracemi proti atomovým zbraním i energii a s hesly Ami go home, ale je to tak.
Teď, když Američané skutečně hrozí odchodem z Evropy, tíž lidé propadají děsu. Přitom právě oni odmítají komunikovat s Moskvou (která před půlstoletím jejich „boj proti kapitalismu“ napájela penězi), natož osobně s Putinem. Není jim proti srsti scénář, že ze zkrachovalých automobilek se stanou zbrojovky.
K jejich protipólům patří Indie premiéra Módího. A právě v pondělí, kdy Babiš diskutoval na Bledu, byl Módí v Kyrgyzstánu, na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci. Právě tam se osobně setkal s Putinem a právě Putina vyzval k ukončení války.
Módí mluvil s hinduistickou duchovností: „Každý den strávený ve válce znamená pro lidstvo krok zpět, zatímco každý krok směrem k míru naplňuje lidstvo novou nadějí a entuziasmem. Musíme se odklonit od nekonečné války a směřovat k jejímu ukončení. To je zásadní pro blaho lidstva.“
Trump si možná o Ukrajině tentokrát nevymýšlí. A právě proto je to nebezpečné |
Takže, pane premiére Babiši, mluvilo se o míru, či ne? Mluvilo, ovšem právě tady začíná oslí můstek ke vtipu z rádia Jerevan: „Ano, ale…“, „Je to pravda, ale…“
Má to v rukou Rusko, hotovo
Ať si myslíte o příčinách války na Ukrajině cokoliv, ať za ní vidíte ruský imperialismus, nebo imperialismus Západu (rozšiřování NATO), těžko lze popřít, že otázku otevřené války mělo a stále má v rukou Rusko. Takže kdo chce mluvit o míru na Ukrajině, nevyhnutelně musí mluvit s Moskvou.
Můžete to udělat tak jako v pondělí Módí. Mluvit s Putinem, oduševněle mu doporučit, ať ukončí válku a nastolí mír, ale nečekat od toho vůbec nic.
Jsem každopádně pro mír. Akorát bych si předtím přál vítězství… |
Anebo to můžete udělat tak, že se snažíte pomoci napadené zemi. Podle článku 51 Charty OSN.
Ve skutečnosti to není tak jasné. Musíme počítat s tím, že pomoc napadené zemi Rusko vnímá jako útok proti sobě samému. Už to prostě není jako před 85 lety, kdy konvoje s vojenskou i civilní pomocí Sovětskému svazu napadenému Německem si Moskva pochvalovala. Roli padouchů obsadili němečtí ponorkáři a letci, kteří konvoje účinně napadali.
Zdánlivé ukrajinské úspěchy ve válce s Ruskem nejsou důvodem k radosti. Mohlo by být hůř |
Teď roli padouchů převzala pomoc napadené zemi a sama Moskva se na transporty chystá. Zaznělo to už v ruském parlamentu. Včera mluvčí ruské diplomacie Zacharovová pohrozila devastující odezvou na „protiruské činy“ v Pobaltí.
Dobře, to je věc války, řeknete si. Tam číhá riziko. Proto se podle Babišova návodu raději obraťme na ty, jimž jde víc o mír než o válku. Na koho se obrátit? Třeba na politickou stranu Jabloko, které má tento postoj v DNA. Ale ouha, zjistíme, že právě tuto stranu před třemi týdny soud z ruských parlamentních voleb vyloučil.
Toto je problém. Chcete-li jednat o míru, v Rusku vlastně není s kým, aby to k míru skutečně vedlo. Už loni to došlo i Donaldu Trumpovi. Z toho pak chtě nechtě plyne, že chcete-li mluvit o míru, můžete prakticky jen přesvědčovat vedení v Kyjevě ke kapitulaci Ukrajiny. A k tomu je můžete konejšit, že poválečné deportace na Sibiř určitě nebudou tak hrozné jako před 80 lety.
