Hned jsem si vzpomněl na svůj skoro deset let starý text s titulkem „Kdo že je ten český Trump?“, který jsem napsal do tohoto listu. Tehdy se o to označení dral Miloš Zeman, protože prý to o něm všichni říkají, a dokonce to Trumpovi vzkázal, že být Američan, určitě ho volí.
Soudil jsem tenkrát, že si trochu fouká, s Trumpem ho sice spojovala neomalenost a obhroublé vyjadřování o svých oponentech, ale pokud šlo třeba o lodě, které si pořídili, přece jen jeho 259 centimetrů dlouhý gumový člun „Challenger 300“ těžko mohl soupeřit s 86 metry jachty „Trump Princess“, jediné, kterou Trump vlastnil.
Experiment Tünde. Proč a jak vláda podkopává demokratické instituce |
Nabízel jsem tenkrát dva silnější kandidáty, Andreje Babiše a Tomia Okamuru. První za sebou táhl hnutí ANO, které vypadalo jako bratranec Trumpova hnutí MAGA, druhý zase vynikal v nenávisti k imigraci, a též měl zkušenosti z televizních show. No, a vidíte, už je to tady. Teď jsou jeden premiérem, druhý předsedou sněmovny a ten, kdo se může hrdě hlásit k vítězství v boji o české trumpovství, je Babiš.
Taky si ho odpracoval. Z evropských politiků se snad jen slovenský premiér Fico snažil víc přiblížit Trumpovu evropskému alter egu Orbánovi v přímočarosti odstraňování prvků liberální demokracie a právního státu. Jak teď v rozhovoru připomněl, setkal se s Trumpem, na něhož dnes kdekdo kouká skrz prsty, pětkrát osobně. Doufá tudíž, že to u něj má dobré a na blížícím se setkání šéfů států NATO v Ankaře ho Trump veřejně neoznačí za lúzra, protože Česko nedokáže vykázat ani ta mizerná dvě procenta HDP na obranné výdaje.
Divil bych se, kdyby vyvázl takhle lacino. Řekl bych, že bude muset přitlačit a amerického prezidenta přesvědčit, že je taky orbánistou, plnohodnotnou náhradou odvoleného maďarského vůdce, který nejprve stát rozložil, aby ho pak ovládl, čímž inspiroval i samotného Trumpa.
Vše nasvědčuje tomu, že i na orbánovství už pilně pracuje. Podobně jako Orbán (i Trump) pracuje se svými koaličními spojenci na dehonestaci neziskového sektoru, diskreditaci médií veřejné služby, destrukci institucí. A zdejší opozice se chová jak americká Demokratická strana nebo unavená moucha, která moc dlouho seděla na půllitru od piva, takže se mu trumpuje i orbánuje docela dobře.
Mých pět lekcí z Timothyho Snydera o stavu světa |
Jak to dopadne? Třeba dobře. Orbán prohrál volby, Trump vypadá, že rozložil nejen stát, ale i sám sebe. Ale jak stálo v jednom komentáři pod textem na webu Financial Times, jímž jsem začal: až se v té Americe dojásá, stejně tam zbyde země způli obydlená vyznavači ploché Země, antivaxery, libertariány nenávidějícími jakékoli daně jako socialistické, a ti všichni navíc mají doma pistole. V Česku to prý bude dost podobné, až na ty pistole. Všude je dost lidí, kteří si rádi do čela volí miliardáře.
