Připadají vám současná vedra na zdechnutí? Bude hůř. Zářivý výkon Slunce totiž v budoucnu podstatně zesílí. Do dvou miliard let změní Zemi v poušť. Vlídná hvězda, jejíž paprsky všichni tak důvěrně známe, se stane smrtícím bílým kotoučem. Bude bombardovat zemský povrch intenzivním ultrafialovým zářením. Na místě oceánů vzniknou obří vyprahlé pláně pokryté solnou krustou. Z lidí, zvířat a rostlin zbude jen vzdálená vzpomínka.
Život však bude ještě nějakou dobu existovat. Přesune se hluboko pod vyprahlý povrch planety. Ve skrytých kapsách se zbytky vody budou dál vegetovat i kolonie bakterií Deinococcus radiodurans. Čas od času rudě zazáří.
Startuje několikadenní vlna veder, může být až 37 stupňů |
V jejich světle bude ukrytá báseň Eurydika. Ta bude zrcadlovým obrazem skladby Orfeus zapsané v DNA mikroba. Obě básně napsal kanadský veršotepec Christian Bök. Do dědičné informace D. radiodurans je zakomponoval tým genetiků vedený Lydií Contrerasovou z Texaské univerzity.
Pět tisíc grayů
Volba konkrétní bakterie hraje v ambiciózním uměleckém podniku důležitou roli. Jméno mikroba znamená něco jako „podivný kok odolný vůči radiaci“. D. radiodurans je vskutku jeden z nehouževnatějších organismů na Zemi, ne-li nejhouževnatější vůbec. Přežije bez následků dávku vysokoenergetického záření 5000 grayů. Pro člověka je přitom smrtelných už jen zhruba pět.
D. radiodurans si kromě záření poradí i s vysycháním a působením škodlivých chemikálií. Z tohohle důvodu se mikroskopickému nezmarovi často přezdívá Conan Bakterie. Jde o narážku na hrdinu povídek Roberta E. Howarda Barbara Conana. Ten měl totiž podobně tuhý kořínek.
Základ odolnosti D. radiodurans tvoří jeho schopnost opravovat vlastní DNA. Poradí si s poškozením, které by většinu jiných organismů spolehlivě zabilo. To se pochopitelně hodí, pokud do dědičné informace bakterie chcete něco zakódovat na miliardy let.
Česko zpraží úmorné vedro. Bude až 37 stupňů, varují meteorologové |
Text Christiana Böka i tak jednou zanikne. Slunce se časem změní na rudého obra a pohltí Zemi. Bök ale chce, aby jeho báseň přežila nejdéle ze všech lidských děl. Má ještě větší ambice.
Chce, aby se jeho poezie zároveň četla. Mělo by to být pokud možno skoro až do skonání světa. Geneticky upravení mikrobi D. radiodurans proto fungují i jako recitátoři.
Dva jazyky
Podstata života spočívá v množství řízených chemických reakcí. O tohle řízení se starají komplikované molekuly zvané bílkoviny neboli proteiny. Buňka je vyrábí řetězením základních bloků zvaných aminokyseliny. Jejich pořadí je zapsáno v DNA. Během výrobního procesu překládá buňka tento návod z jazyka DNA do jazyka proteinů.
Bökova báseň Orfeus je napsaná v prvním z nich, Eurydika ve druhém. Každá je jiná. Obě ale dávají smysl. Orfeus začíná:
Any style of life
is prim.
Česky snad „Každý způsob života má svůj řád.“.
Po překódování do jazyka proteinů se text změní na první verše Eurydiky:
The faery is rosy
of glow
V překladu zhruba „Víla růžově září“. Výsledná bílkovina opravdu červeně světélkuje.
Japonsko svírají vedra. Naměřilo rekordní teplotu, tisíce lidí musely do nemocnic |
Jako nebásníkovi mi psaní těch vzájemně překódovatelných skladeb připomíná luštění křížovek. Upozorňuji ovšem, že jsem i nekřížovkář. Mohu se proto mýlit. Každopádně to určitě bude o dost těžší. Christian Bök musel mít ze svého veršování slušný bolehlav.
