Minulý týden jsem tu nebyl, takže – když jsem zaslechl, že se tu odehrál bezprecedentní atak feministek na ústavně zaručenou svobodu muže, kamkoli se podívá, zavadit pohledem o odha- či poodhalené ženské tělo, vystavené k jeho potěše – pochopitelně jsem se vyděsil, zda byla i bez mého přispění mužská práva obhájena. As velkým uspokojením musím říci, že ano.
HAVELKOVÁ: Akty na Akademii. Feministky nikoho umlčet nechtěly |
Na prvním místě si pochvalu zaslouží kolega Ondřej Neff. To si ty báby feministické příště lépe rozmyslí říci, co jim vadí, když budou vědět, že je mezi muži autor schopný tak elegantně a jemně formulovat (jejich postup označuje za „fanatický hovadismus“, lépe by to ani Voltaire nenazval) a nacházet tak pronikavé analogie (jejich stížnost přirovnává k činům Islámského státu a bystře dokládá, že následné vymetení aktů z prostor knihovny Akademie věd je „ideologicky podložený útok na kulturu“ stejný, jaké se dály v 50. letech).
Za obzvláště promyšlené považuji jeho autorské rozhodnutí nepoužít pro svá tvrzení žádný argument a místo toho nasadit hysterický tón, jímž nám pochopitelně chce připomenout, jaké to tehdy v těch 50. letech bylo. Vytkl bych mu pouze to, že nepoužil matku (v tomto případě spíše, haha, otce) všech argumentů, jímž lze zvítězit v jakémkoli sporu na toto téma: a to sice, že nositelky protinázoru jsou hnusný.
Naštěstí tu bylo mnoho jiných, kdo tento prapor zvedli. „Jsme samozvané soudkyně frustrované z nedostatku dobrého šuku, budeme otravovat, obtěžovat, cenzurovat umělecká díla, buzerovat, kalit vodu, vysávat pozitivní energii z lidí, brát jim radost a krásu, šířit blbou náladu a strach, zášť a nenávist všude, kdekoliv a kdykoliv nás napadne,“ trefně je charakterizuje například Zvedavec.org a Kateřina Cidlinská, hlavní autorka stížnosti a frustrovaná samozvaná soudkyně, se o svém zjevu dozvěděla z komentářů více, než kdyby se nechala nahatá vyfotit na bigboard a instalovat na Národní muzeum. Všichni přece víme, že když je holka hezká, tak se ráda ukáže a nemá s tím problém. A s těma ostatníma nemá cenu se bavit vůbec o ničem.
  |
Co je však v tomto konkrétním společenském diskurzu na téma, zda si ženy smí dovolit protestovat proti výstavě průměrných aktů na půdě vědecké instituce, novinkou, je argumentace tím, že v minulosti to bylo běžné. Ondřej Neff ve svém textu žertovně navrhuje trhavinou odstranit (nahé) karyatidy na fasádě Akademie věd, aby se jaksi všem měřilo stejným metrem. Nikolaj Savický zas ještě žertovněji vyzývá Akademii, aby se zbavila Hynaisova plátna Paridův soud, které zdobí její reprezentační prostory a na kterém jsou tři grácie nahaté jak prst. Ano, je jasné, že co bylo normou před sto lety, se už nikdy nesmí začít zpochybňovat. Je to argument hodný dospělého člověka žijícího ve dvacátém prvním století.
Už se těším, až to s pány Neffem a Savickým hned na příštím trhu s otroky proberu.
VÍCE K TÉMATU: |
