Formování dvou konkurenčních bloků – Srbska s Maďarskem na straně jedné a Chorvatska, Albánie a Kosova na straně druhé – zvyšuje napětí a může znamenat ohrožení stability jihovýchodní Evropy. Je to také ukázkou toho, k čemu mohou vést už jenom spekulace o nižší angažovanosti USA v určitém regionu.
Srbsko-maďarská osa
Tento týden v Bělehradu podepsali ministři obrany Srbska a Maďarska dohodu o vojenské spolupráci. Obě země plánují společná cvičení říčních flotil a aktivních záloh či program společného nákupu zbraní. Podle dřívějších zpráv chce Maďarsko také prodat Srbsku část starší výzbroje z vlastních zásob.
Může být mír na Ukrajině udržitelný? V čem spočívá tajemství míru v Bosně 30 let po válce |
Podpisu byl přítomen srbský prezident Aleksandar Vučić, který udržuje s maďarským premiérem Viktorem Orbánem velmi nadstandardní vztahy. „Budujeme nejbližší strategické vztahy v oblasti obrany a s premiérem Orbánem chceme ve sbližování pokračovat,“ prohlásil. Dle srbského deníku Politika Vučić dokonce uvedl, že obě země směřují k bilaterální vojenské alianci či vojenské unii. Maďarský ministr obrany pak označil Srbsko za „nejdůležitějšího bilaterálního vojenského partnera“ Maďarska.
Srbský prezident poděkoval Maďarsku i za to, že údajně znemožnilo pozemní invazi do Srbska během konfliktu s NATO v roce 1999. I když podle jiných interpretací pozemním operacím zabránila spíš neochota Francie a Německa, připomenutí roku 1999 je více než symbolické. Uspořádání Západního Balkánu, které tehdy vzniklo pod taktovkou USA a se kterým se Srbsko nesmířilo, je nyní po nástupu nové americké administrativy do určité míry zpochybněno. Pikantní na tom pak je, že nejbližším vojenským spojencem Srbska se má stát člen Severoamerické aliance.
Trojstranná dohoda Chorvatska, Albánie a Kosova
Posílení vojenských vztahů mezi Srbskem a Maďarskem je přímou reakcí na březnovou dohodu o vojenské spolupráci mezi Chorvatskem, Albánií a Kosovem. Ministři obrany těchto tří zemí podepsali v Tiraně společnou deklaraci o spolupráci v oblasti obrany, která se zaměřuje na „posílení obranného průmyslu, zvýšení vojenské interoperability prostřednictvím společného výcviku a cvičení, boj proti hybridním hrozbám a podporu euroatlantické integrace“.
Sen o Velkém Srbsku ve stínu boje o Velké Rusko. Svět dnes na Bosnu nemá čas |
Zatímco Albánie a Chorvatsko jsou členy NATO, Kosovo zůstává jedním z nejproblematičtějších bodů na mapě Balkánu. Navzdory snahám EU o normalizaci vztahů se dialog mezi Bělehradem a Prištinou prakticky zastavil. Kosovské úřady obviňují Srbsko z podpory teroristických činů na svém území, zatímco Srbsko považuje Kosovo za svou provincii a jakékoli vojenské dohody, které Priština uzavírá, vnímá jako ohrožení své územní celistvosti.
Pro kontext: samostatnost Kosova uznává 98 zemí včetně Česka. Jejich počet byl v minulosti vyšší, ale Srbsko dosáhlo jejich snížení o 15. Z EU nezávislost Kosova neuznávají Slovensko, Španělsko, Řecko, Rumunsko a Kypr. Mezi další významné státy patří Čína, Rusko či Ukrajina.
Kosovský ministr obrany uvedl, že podpis spolupráce „je poselství těm, kteří mají v úmyslu ohrozit region – jsme jednotní a nedovolíme nikomu jej destabilizovat“. Není těžké odhadnout, že to byl vzkaz především Srbsku.
Vučić trojstrannou dohodu ostře kritizoval. Obvinil signatáře ze zahájení „závodů ve zbrojení“. Srbské ministerstvo zahraničí označilo dohodu za provokaci a vyzvalo Záhřeb a Tiranu k vysvětlení záměrů tohoto „nebezpečného manévru“.
Chorvatský ministr obrany si v reakci na to nebral servítky: „Časy, kdy se Chorvatsko ptalo Bělehradu, co může dělat, jsou pryč,“ napsal na síti X. Vztahy Chorvatska se Srbskem jsou napjaté od dob krvavého rozpadu Jugoslávie. Letos navíc Bělehrad obvinil Záhřeb, že podporuje protivládní protesty v Srbsku a vyhostil několik chorvatských občanů ze země.
Vakuum po Američanech?
Bezpečnostní bloky na Balkáně se formují v době, kdy se nad angažmá USA v Evropě vznáší otazníky. Pro připomenutí: Spojené státy sehrály klíčovou roli při formování dnešní architektury západního Balkánu. Od Daytonské dohody z roku 1995, která ukončila válku v Bosně a Hercegovině, až po podporu nezávislosti Kosova v roce 2008 byly USA nepostradatelným aktérem při udržování míru a stability v regionu.
Srbská opozice v parlamentu zapálila dýmovnice, poslankyni trefili lahví do hlavy |
Nyní se však objevují obavy, že by Trumpova administrativa mohla snížit vojenskou přítomnost v regionu v rámci širšího přehodnocení angažovanosti v Evropě. To by vytvořilo bezpečnostní vakuum, které budou chtít zaplnit Rusko, Čína či Turecko. I když je málo pravděpodobné, že by opravdu došlo k úplnému stažení amerických sil z Kosova, je vidět, že už jenom spekulace o tom vytvářejí živnou půdu pro napětí v neuralgických bodech Kosova a Bosny a Hercegoviny.
