Na počátku je skandální role policie, která jako první pustila do světa indicii, že chlapce měli zranit tři útočníci „snědší pleti“. Vážnou chybu udělala některá média, která to přijala jako fakt a zcela nepochybně začala šířit zlobu vůči Romům. Největší selhání ale najdeme především na straně státu, všech vlád od roku 1990, které nejsou schopny připravit program, který by alespoň částečně upravil postavení této největší menšiny ve společnosti.
Břeclavský incident by samozřejmě neměl odezvu v demonstracích, kdyby problém s romskou kriminalitou neexistoval. Ten je však důsledkem neřešení a přihlížení k rostoucímu sociálnímu napětí.
Copak politikům nestačí zvyšující se počet protestů a vznikající domobrany? Musí být více chlapů s kuší, kteří jinému prostřelí hlavu jen proto, že je Rom? Myslí si poslanci a senátoři, že jde jen o ojedinělé excesy, které nepřerostou v horší násilí? Všichni přece máme dostatek vědomostí, kudy může rasová nesnášenlivost vést. Nebo budeme čekat, až se budou vypalovat domy Romů, kde zůstanou mrtví, tak jako v Maďarsku? Břeclavská lež je dostatečné varování pro všechny.
