Nebyla to média, kdo nastavoval agendu druhého kola prezidentské volby. Určoval ji Miloš Zeman, který nás zatáhl do minulosti. Tedy tam, kam patří on sám. Bylo mrzké nimrat se a dezinterpretovat historii matek, otců a manželek. Každý, kdo už nějakou dobu prochází životem, si uvědomuje složitost světa i vlastní roli a odpovědnost v něm. Moudrý a poctivý člověk se učí pochopení a odpuštění.
Bohužel ani rodina současného prezidenta se k mému zklamání nevyvarovala osobních útoků, které neměly pranic společného s faktickou podstatou výkonu funkce hlavy státu. Bylo třeba těch prohlášení v hádankách a nepřímých ataků? To člověka nectí.
Miloš Zeman, ten agilnější a agresivnější z obou kandidátů, jasně deklaroval, že chce být prezidentem aktivnějším, plně využívajícím případné nové legitimity přímé volby. To se hlavně sociální demokraté a budoucí premiéři mají na co těšit.
Karel Schwarzenberg se jeví jako kandidát, který by dikci české ústavy mnohem více naplňoval a pokračoval by v roli, kterou plnil nejen Václav Havel, ale paradoxně i Václav Klaus.
Co je ovšem nejdůležitější, je dopad volby na českou společnost. Ať bude výsledek jakýkoliv, dojde k jejímu rozpolcení, což při dvou kandidátech není překvapivý závěr. Je ale evidentní, že podpora Karla Schwarzenberga je autentická, spontánní, ano, i frenetická. Není však jen záležitostí intelektuálních elit a pražské kavárny, nýbrž postojem studentů a mladých, do budoucna uvažujících lidí, kteří příznivcům Miloše Zemana neublíží a české společnosti prospějí.
A myslím, že tohoto vývoje by se nemusel bát ani Václav Klaus. Vy, čtenáři, dobře víte, jaké hodnoty jsou pro vás důležité, a nepotřebujete knížecí rady. Já i většina mých kolegů budeme volit Karla Schwarzenberga.
