V posledních letech narůstala zcela oprávněná obava z totální eroze státního systému. Kmotři a jejich klany napojené na většinu politických partají neovládali jen tok veřejných peněz, včetně těch evropských, ale k jeho neutuchajícímu a plynulému proudu potřebovali své struktury v policii, na státním zastupitelství, soudech, v tajných službách. To všechno se jim podařilo vybudovat. Veřejnosti se už dostalo vrchovatě informací, které tento systém vykreslily.
VŠE O AFÉŘE RATH: |
Ti nejlepší z nejlepších byli o stavu svého případného vyšetřování průběžně informováni, věděli o svém odposlouchávání, a uměli tak předejít problémům. Byl-li někdo navíc chráněn poslaneckou imunitou, mohl mít zcela logicky pocit Nedotknutelnosti. Kouzlo operace Rath je v tom, že se vyšetřování podařilo utajit, že vypadlo ze systému kontroly kmotrů, že existují státní zástupci jako Lenka Bradáčová, že jsou stále policisté, kteří informace neprodávají, a hlavně že o ničem nevěděly centrály všech stupňů v Praze.
Na Davida Ratha se stále musíme dívat jako na nevinného, veřejnost ale dostala naději, že společnost, ve které žije, není v tak bezvýchodné situaci a že nemusí snášet bezskrupulózní narcistní demagogy s poruchou osobnosti. Důkaz, že lze přelstít dosud dobře fungující systém kmotrů, řady politiků, krajských gubernátorů či šéfů různých fondů a sekčních šéfů na ministerstvech, česká společnost ničená pocitem zmaru potřebovala. Nesmí být ale poslední. Jinak by to nakonec byl jen dočasný výpadek kmotrovského systému.
