Tento vysoký, štíhlý, šarmantní a vždy dokonale oblečený elegán vyzařoval stabilitu a důvěru – dva tradiční klíčové pojmy bankovní sféry. Patřil do úzké skupiny výjimečně nadané a téměř ve všech směrech vzdělané generace, jejíž členové vždy věděli, kde je jejich místo a neroztřásla se jim kolena ani v historicky přelomových dobách.
Proto i smutek, který jeho ztráta v srdcích jeho blízkých zanechá, bude stejný jako jeho život: decentní, noblesní a hluboký.
Ze všech jeho profesionálních ctností, o nichž se můžete dočíst níže, bychom mohli nejvýše vyzdvihnout tu, která v dnešním světě financí je spíše vzácností: věrnost. Jiří Kunert 42 let pracoval pro jediný finanční dům.
Začínal v roce 1982 v londýnské pobočce Živnostenské banky, pak ji – i když pod názvem UniCredit Bank - 30 let řídil a v okamžiku své smrti byl předsedou dozorčí rady. „Ztratili jsme osobnost a bankéře s obrovským srdcem, vynikajícího odborníka, který stál u zrodu tuzemského moderního bankovnictví, a který více než tři dekády úspěšně rozvíjel naši UniCredit Bank a její předchůdkyni Živnostenskou banku,“ prohlásil generální ředitel Jakub Dusílek, jenž Kunerta v čele banky vystřídal v roce 2018.
V centru kapitalistického bankovnictví
Jiří Kunert se narodil v Praze 31. ledna 1953. Jeho otec měl významné postavení v zahraničním obchodu, působil například v Egyptě. Mladý Kunert vystudoval VŠE v Praze a po škole v roce 1976 nastoupil do ČSOB. V letech 1982 až 1986 pracoval v londýnské pobočce Živnostenské banky.
Z tohoto důvodu patřil mezi významné členy nikoliv tzv. moskevské, ale londýnské školy českých bankéřů. V období 1986–1988 byl poradcem pro bankovnictví na československém federálním ministerstvu financí.
„Jiří Kunert byl nejmladším výkonným ředitelem tehdejší jediné výspy československého bankovnictví v Londýně. Rok před revolucí v listopadu 1989 naplněn několikaletými zkušenostmi z pobytu v centru reálného kapitalistického bankovnictví se vrátil domů a jmenovali ho generálním ředitelem Živnostenské banky v Praze,“ řekl pro Lidovky.cz jeho někdejší kolega a žijící legenda českého finančnictví Jan Struž, jenž pro Živnostenskou banku pracoval v letech 1973 až 1992 a poté jedenáct let řídil aktivity nizozemské ING Bank v České republice.
Kunert se podle něj jako jeden z prvních představitelů nových ekonomických změn angažoval při přípravě privatizace Živnostenské banky, v níž v roce 1992 získala 40 procent akcií německá BHF Bank a Mezinárodní finanční korporace (IFC) patřící pod Světovou banku koupila 12 procent.
Zemřel bankéř Jiří Kunert. Třicet let vedl UniCredit Bank, oboru věnoval vše |
„Při hledání vhodných investorů jsem se jako jeho kolega podílel na prvních námluvách s italskými bankami ve Vídni a s japonskými v Londýně. Navštívili jsme tehdy i Thajsko a Jižní Koreu, pro které jsme byli exoti z komunistického světa, tak jsme se také na hotelu dočkali pořádného pročesání našich kufrů. Ale ženich, BHF Bank, se nakonec našel kupodivu rychle v sousedním Německu,“ vzpomíná Struž.
Nutno dodat, že v rámci prodeje českého bankovního sektoru do zahraničí šlo snad o jedinou čistou privatizaci. Je třeba zdůraznit, že Kunert, na rozdíl od mnoha svých kolegů ve vedení českých bank, kteří podlehli volání divočiny, nikdy nebyl spojen se žádným skandálem, ani v době divoké privatizace, kdy se kalila ocel českého kapitalismu.
Hodný, slušný a tvůrčí profesionál
Kunert řídil banku i po první fázi privatizace. Od srpna 2001 začal působit jako předseda představenstva a generální ředitel slovenské UniBanky (dívčím jménem Poľnobanka) patřící finanční skupině UniCredit, jejíž mateřskou společností je italský bankovní obr UniCredit.
Se vstupem skupiny UniCredit jako majoritního vlastníka do Živnostenské banky se po téměř dvou letech v květnu 2003 vrátil do jejího čela.
„Byl symbolem vzniku a rozvoje novodobého českého bankovnictví. Kunert nebyl žádná kometa ani konjunkturální postava divokých ani konsolidovanějších let našeho finančního sektoru. Byl dělníkem i stavitelem nového systému více než kdokoliv jiný. Zůstal přitom skromný, neprahnoucí po poctách a pozicích. Ony přišly samy ke zkušenému a tvůrčímu člověku. Znal finančně bankovní mezinárodní svět československé ekonomiky již před rokem 1989 jako bankéř v ČSOB, v pobočce Živnostenské banky v Londýně, jako odborník federálního ministerstva financí a jako zvolený plně vybavený odborník pro funkci šéfa Živnostenské banky. Ve dnech generální stávky v době sametové revoluce šel na ulici v čele stávkujících zaměstnanců banky,“ vzpomíná Bohumil Studýnka, který po roce 1989 nejdříve sedm let řídil tuzemské aktivity americké General Electric a pak čtyři roky vedl českou odnož německé Deutsche Bank.
Odchod Jiřího Kunerta. Doyen českého bankovnictví se loučil ve Strahovském klášteře |
„Příchodem německé BHF Banky a IFC, která patřila do skupiny Světové banky, přinesl do vznikajícího československého bankovnictví ingredience mezinárodní úrovně, pravidel a zásad, diplomacie a akceptaci špičkovou mezinárodní bankovní a institucionální finanční komunitou z té kladné strany. Tento styl a praxi si udržoval i v pozdějších funkcích pro Unicredit Bank jak v Praze, tak v Bratislavě,“ míní Studýnka a dodává, že Kunert byl stejně tvůrčí, dělný a nápaditý nejen při založení České bankovní asociace v únoru 1992, ale i při jejím řízení. „V neposlední řadě je nutno zdůraznit, že byl člověkem hodným, slušným, poctivým, velkorysým, bankéřem nearogantním ve funkci,“ dodává Studýnka.
Odolal lákavým nabídkám
Kunertův odchod zasáhl i dalšího jeho souputníka a přítele Josefa Taubra, který 28 let pracoval v ČSOB, deset let působil v nejvyšším vedení banky.
„Odešel ten nejlepší z nás, bývalých bankéřů z doby transformace české ekonomiky. Jirka byl skvělý finančník, který prošel mnoha odbornostmi. Vždy si udržoval makroekonomický nadhled. Mimořádná osobnost, laskavý a charismatický manažer, ale i upřímný člověk a kamarád. Stály o něj již v devadesátých letech velké západní banky, ale on přes lákavé nabídky zůstal doma. Neměl to ale vždy lehké nejen v profesionálním, ale i v osobním životě,“ řekl pro Lidovky.cz Tauber, který narážel na předčasnou smrt Kunertovy druhé manželky Gabriely.
S velkou úctou vzpomíná na Kunerta i expremiér, bývalý guvernér České národní banky a někdejší ministr financí Jiří Rusnok. „Současně se mi vybavuje, že když jsem s ním jednal, měl jsem z toho vždy dobrý a příjemný pocit bez ohledu na to, zda se jednalo o snadné či složité téma. Česká ekonomika ztratila moudrého člověka, znalého svého řemesla. Zároveň byl lidský, empatický, kulturní a mimořádně noblesní,“ vyzdvihl jeho přednosti pro Lidovky.cz Rusnok.
I další významný český ekonom profesor Jan Švejnar, který působí na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, vzpomíná na Kunerta jako na jednoho z nejlepších bankéřů České republiky od počátku devadesátých let. „Měl neobvyklou kombinaci znalostí, zkušenosti a širokého rozhledu. Ztratili jsme velmi inteligentního a příjemného společníka, renesančního člověka v dnešní moderní době,“ napsal Švejnar pro Lidovky.cz z USA.
Jan Struž dodal, že Kunert ctil principy tradičního řemesla od klasického bankovního oblečení až po znalost cizích jazyků a společenské etiky. „Příchodem poboček zahraničních bank do Prahy se měnily i některé tradiční zvyklosti zejména v etice. Někteří šéfové bank například povolili zaměstnancům tzv. casual Fridays, tedy volné oblečení. Jirka přesto vždy trval na klasice. Sázel na intenzivní osobní kontakt nejen s klienty, ale i se zaměstnanci. Přinášel do našeho finančního světa nové prvky a bankovní produkty, zaváděl moderní procesy. Nezapomínal na specifika českého podnikatelského prostředí devadesátých let, ale zároveň masivně prosazoval spolupráci se zahraničním, zvláště s mezinárodními finančními institucemi,“ řekl Struž.
Paradox bankéřova života
Je paradoxní, že zatímco Kunertovu profesionální kariéru charakterizovala nesmírná stabilita, v osobním životě se mu to nedařilo. Byl čtyřikrát ženatý. Z prvního manželství má dvě dospělé dcery Terezu a Magdu. Jeho druhá žena Gabriela, s níž se seznámil v rámci svého pobytu na Slovensku, po těžké nemoci zemřela.
Třetí pokus se slavnou českou violistkou Jitkou Hosprovou po pěti letech ztroskotal. Před sedmi lety se oženil se známou promotérkou klasické hudby Alenou Nachtigalovou, s níž šťastně žili až do chvíle, než je smrt nerozdělila.
Poslední rozloučení s Jiřím Kunertem se uskuteční v pondělí 9. září od 15 hodin v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Pietní místo bylo zřízeno v centrále UniCredit Bank v Praze. Nechť je jeho památka požehnána!
