Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

BARÁK: Nepodléhejme bicyklismu. Kolo se změnilo v modlu agresivní ideologie

Názory

  15:32
Do Poslanecké sněmovny zamířil návrh, aby při předjíždění cyklistů byla dodržována minimální vzdálenost 1,5 metru. Televizní reportáže k této problematice ukazovaly lidi jedoucí na kole po frekventované silnici, jak se za nimi táhne kolona automobilů. V té souvislosti je záhodno popřemýšlet o fenoménu cyklistiky.
ilustrační snímek

ilustrační snímek foto: Reprofoto

Cyklisté s chodci bojují o náplavku. Mají být k sobě benevolentní, ale leckdy to vypadá jinak. Praha hledá řešení

Kolo se totiž z běžného dopravního prostředku sloužícího k překonávání kratších vzdáleností změnilo v modlu agresivní ideologie zasluhující označení bicyklismus.

Jeho vyznavači sami sebe považují za ponižované, za „černochy silničního provozu“, jak napsal ve svém komentáři pro iDnes.cz 16. července Bohumil Špaček. Ve skutečnosti však utiskují řidiče automobilů i chodce. Může se zdá divné, jak zdánlivě slabší účastník silničního provozu, odkázaný pouze na vlastní kůži a oblečení, dokáže šikanovat silnějšího, obaleného plechem. 

Naprosto jednoduše, stejnou taktiku používají i motorkáři a skútraři. Stačí potlačit pud sebezáchovy a jezdit náležitě vyděračským způsobem. Žádný řidič nechce někomu ublížit, takže uhýbá, seč může, před cyklisty jedoucími zprava, zleva i mezi pruhy, případně proplétajícími se před auty. Ti se ještě chlubí, že kola – a podobně skútry – jsou v městském provozu daleko rychlejší než auta. Nejsou, pokud neporušují pravidla silničního provozu.

Na chodnících a v pěších zónách mají cyklisté spolu s elektrokoloběžkáři oproti chodcům navrch, asi jako kdyby auta vyjela na cyklostezky. A náležitě toho využívají. Naprosto bezohledná rychlá jízda mezi lidmi i po přechodech, nesesednutí na konci cyklostezky, to vše je jen vrcholkem ledovce. Pokud stojíte na chodníku, prohlížíte si záhonek květin a těsně předtím, než uděláte úkrok dozadu, vám za zády profičí osmdesátikilogramový jezdec (či dva) na ocelovém stroji, jste pár centimetrů od smrti. A řešení se začne hledat až s prvním mrtvým, jako je tomu v Česku se vším. Plnou desítku na blboměru má pak argument cyklistů, že se bojí na silnici, a proto jezdí po chodníku. Jde o stejnou myšlenkovou perlu jako věta pejskařů: „Nebojte, on je hodný.“

Drezínismus a ztráta efektivity

Například Břeclav je taková malá Čína, kde všichni jezdí na kole a město má tomu uzpůsobenou infrastrukturu. Vidíte paní, v jedné ruce deštník, ve druhé cigaretu, jak v sukni a lodičkách šlape do kanceláře. Žádný problém, vše funguje. Jedná se ale o výjimku potvrzující pravidlo.

Obecně jde provozování cyklistiky na silnicích vyšších tříd a ve městech přirovnat k požadavku jezdit pro zábavu po kolejích s ručně poháněnou drezínou. Představte si jednoho pumpujícího komika, kvůli kterému budou ve stanici čekat rychlíky i nákladní vlaky. 

Co když se takových objeví deset, sto nebo se „drezínismus“ stane masovou zábavou? Železnice ztratí přepravní kapacitu. Stejně tak vinou cyklistů ztrácí kapacitu silnice, naštěstí ještě ne úplně. Jeden cyklista přepravující sám sebe rychlostí patnáct kilometrů v hodině brzdí několik aut obsazených dohromady třeba 20 lidmi nebo kamiony, z nichž každý veze 30 tun zboží. Trochu nepoměr v efektivitě.

Cyklisté nemohou vládnout silnicím, pokud se nemáme vrátit na začátek 20. století. Ano, patří jim půldruhého metru odstupu od projíždějících aut, bez debat. Podrobme je ale striktnímu zákazu pohybu po chodnících i pěších zónách a uložme jim zimní klid na silnicích v období od 1. listopadu do 1. dubna. V dešti, mlze, za tmy či ve sněhu většina řidičů nečeká, že na silnici potká ironmana. Hlavně, přestupky na kole je třeba načítat do bodového systému, a kdo nemá řidičský průkaz, tak co bod, to pokuta 3000 korun.

Autor: