„To je kvůli opravě Barrandovského mostu?“ ptá se dítě. Nevrle přisvědčím.
„Neříkal jsi, že po prázdninách už bude opravený? Moc jsem se na to těšila. Tyhle zácpy tu jsou od doby, co jsem byla ještě malinká. Proč jsi mi říkal, že to bude hotové? Víš přece, že se lhát nemá.“
„Četl jsem, že to tak bylo dohodnuté se stavební firmou. Slíbila a nedodržela. Jestli tu někdo lhal, nebyl jsem to já.“
„To je tím, že se šetřilo,“ ozve se vnučka a tváří se moudře. „Kdyby se řádně zaplatilo, muselo by to svištět.“
Dnešní děti vedou dospělé řeči. Naučil je to internet.
„Tohle není ten případ,“ odpovím poté, co jsme urazili dalších padesát metrů. „Četl jsem, že náklady na opravu jsou třikrát větší, než byla dohodnutá suma.“
„To je ale hustě hnusný,“ mračí se vnučka. „Nedodělali to včas a ještě si přirazili peníze. To je jako s tím komínem, viď?“
„Jakým komínem?“ ptám se nepřítomně.
Dobro ve špatnou chvíli. Metráček v bráně za neúspěch nemůže |
„No přece jak strejda Richard nadával na ty zedníky, co mu nasypali beton do komína a pak se s nimi dohadoval o peníze. To už ta firma nedostane zakázku, viď?“
„U strejdy Richarda? To si piš že ne.“
„Ale ne, myslím tahle firma!“
Projíždíme kolem stavební ohrady, ve které postává několik mužů a pokuřují.
„Ta, co opravuje ten most? Na to se musíš zeptat pana primátora. Vsadím se, že dostane.“
„Jak to? Vždyť nedodali práci včas a řekli si o víc peněz?“
„Záleží na tom, jak dopadne výběrové řízení. Strejda Richard nebo já nebo ty, až budeš velká, si vyberete dodavatele nebo řemeslníka podle sebe, chápeš?“
„To je přece logický,“ diví se děcko, že říkám něco tak nabíledni ležícího.
„Město nebo stát nebo instituce musí vyhlásit výběrové řízení. Přihlásí se různé firmy s nabídkami.“
„To mi taky přijde logický,“ souhlasí vnučka. „Ale když ta instituce uvidí, že se přihlásila firma, která dřív udělala něco špatně, tak ji přece vyřadí!“
„To nemůže. Na to jsou předpisy a zákony. I kdyby tenhle most,“ kývnu nevrle stranou k zasmušilým betonovým stěnám, „i kdyby spadl a firma se přihlásila znovu, nemohou ji vyřadit z výběrového řízení.“
„To je přece kravina,“ rozčiluje se dívenka.
„To je zákon. Víš přece, co je to zákon. Kdyby ji vyřadili, firma by je žalovala u soudu.“
„Proč jsou takové zákony? Copak se nedají změnit?“
„Dají se změnit, ale to by museli chtít je změnit poslanci a spousta dalších důležitých lidí.“
To je ale blbý, nemyslíš?“ Přiznám se, že myslím.
Teď se přiznám, že je dialog vymyšlený.
Sedí v tom smyslu, že Barrandovský most je nedodělaný a že mám vnučku, to je pravda.
Jenže jí není deset, ale osmnáct, takže ví, jak to chodí a tak naivní otázky by mi nekladla.
