Podle žalobců si tehdejší náměstek ministryně obrany Martin Barták řekl o úplatek v kauze terénních vozů Tatra, podle žalobců si premiérův poradce Marek Dalík řekl o úplatky v kauze obrněných transportérů Pandur.
V obou případech jde o vlivné hráče, v obou případech jde o armádní zakázky, v obou případech stojí svědectví proti svědectví, v obou případech svědci promluvili až dlouho po události. Jsou to případy přes kopírák? A lze z osvobození Bartáka vyvodit i “naději” pro Dalíka? Ani omylem.
K TÉMATU: |
Bartákova kauza od samého počátku zavání v lepším případě nepochopením, v horším případě něčím horším. Nejen že soud opravdu pro “nedostatek důkazů” Bartáka musel osvobodit, aĺe - aniž bychom zacházeli do soudních detailů - ten příběh nesedí ani podle zdravého rozumu: Proč by si Martin Barták říkal o úplatek na cvičné střelnici? Před svědky?
Případ Marka Dalíka je však mnohem složitější - informace o schůzce se ihned objevily v amerických diplomatických depeších (nikoli že by si zčistajasna o roky později vzpomněli svědci jako u Bartáka), schůzka proběhla ve velmi diskrétním prostředí luxusní restaurace U malířů (nikoli na veřejné recepci jako u Bartáka); Dalík podle svědků přesně formuloval finanční požadavek (nikoli obecnou “kompenzaci” jako Barták).
Ne, vůbec nelze tvrdit že Marka Dalíka čeká temná budoucnost. Ale je mnoho důvodů si myslet, že toto obvinění Martina Bartáka bylo opravdu od počátku řetězcem nedorozumění. Pokud jej někdo neuvaří na jiném příběhu, měli bychom jej důsledně považovat za nevinného.
