Volby v Bělorusku proběhly v poslední lednovou neděli a milionům voličů stačil k odevzdání lístků jeden den. Neměli o čem přemýšlet. Zdání férovosti sice měli napomoct čtyři pečlivě vybraní protikandidáti, ti ale od začátku neměli žádnou šanci. Favorit byl jasný. Po rozsáhlých, masivních, bouřlivých, krvavých… protestech v roce 2020 si režim nemohl dovolit žádné chyby.
Jak si zajistit vládnutí navždy
Prezidentem Běloruska byl Alexandr Lukašenko zvolen v roce 1994. Byly to podle mezinárodního společenství jediné volby, které skutečně vyhrál. Popularitu obyvatel tehdy získal příslibem ukončení korupce a ekonomickým růstem.
Svou moc si pojistil o dva roky později a pak znovu v roce 2004. Nejdříve prosadil takové změny ústavy, které mu umožnily prodloužit mandát, a nakonec vládnout navždy.
Konec války nevidí. Ruského duchovního živí v exilu pivo inspirované Českem |
Každé další vítězství Lukašenka ve volbách donutilo vyjít do ulic víc a víc lidí. Demonstrace byly potlačovány, účastníci biti a zatýkáni. Po násilnostech v roce 2020 už v zemi žádná svobodná opozice nezbyla. Média mohou vysílat pouze vládní propagandu, režim cenzuruje internetový obsah, lidé se dostanou pouze na vybrané stránky a všichni podléhají kontrole.
Alexandr Lukašenko se nijak netají srdečným přátelstvím s vůdcem Ruska Vladimirem Putinem. Jenže za veselými záběry, na kterých oba muži hrají lední hokej, je vypočítavost, nouze a možná taky trochu nevraživosti. Bělorusko je na Moskvě ekonomicky naprosto závislé – klíčové podniky v zemi patří Rusům. Na území jsou trvale přítomny vojenské jednotky a země zde má několik základen. Koneckonců bylo to právě Bělorusko, které umožnilo Rusku napadnout Ukrajinu. Státy mají společnou protivzdušnou obranu, údajně tam ruský vůdce rozmístil taktické jaderné zbraně a teď se jedná o raketách Orešnik.
Dvě stě tisíc protestujících
Ve volbách v srpnu v roce 2020 získal Lukašenko oficiálně 80,1 procenta hlasů. Jeho hlavní konkurentka Svjatlana Cichanouská, která kandidovala místo svého vězněného manžela, získala pouze 10 procent hlasů. Zahraniční pozorovatelé a také světoví lídři označili volby za zmanipulované a názor, že „čísla dopředu určuje státní aparát“, byl jen jedním z mnoha podobných.
Do ulic měst po celé zemi vyšly statisíce lidí. A vydrželo jim to několik týdnů. Obyvatelé volali po svobodě a demokracii. Veskrze mírových demonstrací před vládními budovami, továrnami a na náměstích se o nedělích účastnilo až 200 tisíc lidí. Na balkonech vlály vlajky, zdi zakryly protivládní hesla, ženy na protest nosily bílé šaty s květinami. Dělníci bojkotovali práci v továrnách a studenti odmítli chodit do škol. Světlem naděje měly být zapalovače. Malý plamínek ale sfoukly jednotky státní policie.
Rusové odsoudili ukrajinského plukovníka na doživotí. Nechal jim sestřelit výstražný letoun |
Lukašenko zasáhl s pomocí ruských „specialistů“ víc než brutálně. Celý svět viděl záběry policejních těžkooděnců, jak proti demonstrantům pálí omračující granáty a vzduchem létají gumové projektily. Běžná byla vodní děla, slzný plyn a obušky. Sám prezident šel policisty pozdravit se samopalem v ruce: „Díky, chlapci. Jste borci.“ Zraněné po týdnech nikdo nepočítal. Ve vězení skončily desetitisíce lidí, z nichž nemalý počet si mohl v 21. století vyzkoušet pravé a nefalšované mučení.
Někteří zástupci opozice zmizeli úplně, jiní jsou za mřížemi ještě dnes. Zbytek utekl za hranice. Protivládní síly působící v Bělorusku dnes už prakticky neexistují.
Bez Moskvy by ho už nebylo
Je zřejmé, že Lukašenko udělal vše pro to, aby se něco takového už neopakovalo. A to hned z několika důvodů: samozřejmě se bojí o moc a v úřadu chce zůstat co nejdéle. Pokud by došlo k podobnému ohrožení, mohla by ho pomoc z Ruska stát až příliš mnoho. Lukašenko dobře ví, že bez podpory Moskvy by u moci už dávno nebyl. Stejně tak Putin ví, že po běloruském vůdci (a příteli) může žádat prakticky cokoliv, a dostane to.
Aby si Bělorusko udrželo alespoň elementární zdání nezávislosti a Lukašenko mohl dál sám sebe nazývat prezidentem země, musí mít doma vše pod kontrolou. Nesmí si dovolit žádné další excesy a už vůbec ne rok 2020. Pak by se docela dobře mohlo stát, že jeho domovina se plně podřídí vojenským potřebám Ruska, Bělorusko se stane součástí federace a Lukašenko gubernátorem.
Autorka je analytička Institutu pro politiku a společnost.
