Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Prezidentem posedmé. Kolik za zdání svobody platí evropský unikát - běloruský diktátor Lukašenko?

Komentář   15:00
Alexandr Lukašenko zůstává v čele Běloruska. „Nečekaně“. Autoritářský vůdce obhájil svůj mandát už posedmé, když ve volbách získal bezmála 87 procent hlasů. Opozice, která se celá nuceně přemístila do exilu, označila volby za frašku. Podobný postoj zaujala i Evropská unie. Bělorusko má pouze jeden pohled na věc a jednu vidinu budoucnosti, opoziční média neexistují a kritici režimu jsou ve vězení.
Prezidentské volby dle očekávání ovládl Alexandr Lukašenko a získal 87,6...

Prezidentské volby dle očekávání ovládl Alexandr Lukašenko a získal 87,6 procenta hlasů. (26. ledna 2024) | foto: Reuters

Volby v Bělorusku proběhly v poslední lednovou neděli a milionům voličů stačil k odevzdání lístků jeden den. Neměli o čem přemýšlet. Zdání férovosti sice měli napomoct čtyři pečlivě vybraní protikandidáti, ti ale od začátku neměli žádnou šanci. Favorit byl jasný. Po rozsáhlých, masivních, bouřlivých, krvavých… protestech v roce 2020 si režim nemohl dovolit žádné chyby.

Jak si zajistit vládnutí navždy

Prezidentem Běloruska byl Alexandr Lukašenko zvolen v roce 1994. Byly to podle mezinárodního společenství jediné volby, které skutečně vyhrál. Popularitu obyvatel tehdy získal příslibem ukončení korupce a ekonomickým růstem.

Svou moc si pojistil o dva roky později a pak znovu v roce 2004. Nejdříve prosadil takové změny ústavy, které mu umožnily prodloužit mandát, a nakonec vládnout navždy.

Konec války nevidí. Ruského duchovního živí v exilu pivo inspirované Českem

Každé další vítězství Lukašenka ve volbách donutilo vyjít do ulic víc a víc lidí. Demonstrace byly potlačovány, účastníci biti a zatýkáni. Po násilnostech v roce 2020 už v zemi žádná svobodná opozice nezbyla. Média mohou vysílat pouze vládní propagandu, režim cenzuruje internetový obsah, lidé se dostanou pouze na vybrané stránky a všichni podléhají kontrole.

Alexandr Lukašenko se nijak netají srdečným přátelstvím s vůdcem Ruska Vladimirem Putinem. Jenže za veselými záběry, na kterých oba muži hrají lední hokej, je vypočítavost, nouze a možná taky trochu nevraživosti. Bělorusko je na Moskvě ekonomicky naprosto závislé – klíčové podniky v zemi patří Rusům. Na území jsou trvale přítomny vojenské jednotky a země zde má několik základen. Koneckonců bylo to právě Bělorusko, které umožnilo Rusku napadnout Ukrajinu. Státy mají společnou protivzdušnou obranu, údajně tam ruský vůdce rozmístil taktické jaderné zbraně a teď se jedná o raketách Orešnik.

Dvě stě tisíc protestujících

Ve volbách v srpnu v roce 2020 získal Lukašenko oficiálně 80,1 procenta hlasů. Jeho hlavní konkurentka Svjatlana Cichanouská, která kandidovala místo svého vězněného manžela, získala pouze 10 procent hlasů. Zahraniční pozorovatelé a také světoví lídři označili volby za zmanipulované a názor, že „čísla dopředu určuje státní aparát“, byl jen jedním z mnoha podobných.

Do ulic měst po celé zemi vyšly statisíce lidí. A vydrželo jim to několik týdnů. Obyvatelé volali po svobodě a demokracii. Veskrze mírových demonstrací před vládními budovami, továrnami a na náměstích se o nedělích účastnilo až 200 tisíc lidí. Na balkonech vlály vlajky, zdi zakryly protivládní hesla, ženy na protest nosily bílé šaty s květinami. Dělníci bojkotovali práci v továrnách a studenti odmítli chodit do škol. Světlem naděje měly být zapalovače. Malý plamínek ale sfoukly jednotky státní policie.

Rusové odsoudili ukrajinského plukovníka na doživotí. Nechal jim sestřelit výstražný letoun

Lukašenko zasáhl s pomocí ruských „specialistů“ víc než brutálně. Celý svět viděl záběry policejních těžkooděnců, jak proti demonstrantům pálí omračující granáty a vzduchem létají gumové projektily. Běžná byla vodní děla, slzný plyn a obušky. Sám prezident šel policisty pozdravit se samopalem v ruce: „Díky, chlapci. Jste borci.“ Zraněné po týdnech nikdo nepočítal. Ve vězení skončily desetitisíce lidí, z nichž nemalý počet si mohl v 21. století vyzkoušet pravé a nefalšované mučení.

Někteří zástupci opozice zmizeli úplně, jiní jsou za mřížemi ještě dnes. Zbytek utekl za hranice. Protivládní síly působící v Bělorusku dnes už prakticky neexistují.

Bez Moskvy by ho už nebylo

Je zřejmé, že Lukašenko udělal vše pro to, aby se něco takového už neopakovalo. A to hned z několika důvodů: samozřejmě se bojí o moc a v úřadu chce zůstat co nejdéle. Pokud by došlo k podobnému ohrožení, mohla by ho pomoc z Ruska stát až příliš mnoho. Lukašenko dobře ví, že bez podpory Moskvy by u moci už dávno nebyl. Stejně tak Putin ví, že po běloruském vůdci (a příteli) může žádat prakticky cokoliv, a dostane to.

Aby si Bělorusko udrželo alespoň elementární zdání nezávislosti a Lukašenko mohl dál sám sebe nazývat prezidentem země, musí mít doma vše pod kontrolou. Nesmí si dovolit žádné další excesy a už vůbec ne rok 2020. Pak by se docela dobře mohlo stát, že jeho domovina se plně podřídí vojenským potřebám Ruska, Bělorusko se stane součástí federace a Lukašenko gubernátorem.

Autorka je analytička Institutu pro politiku a společnost.

Autor: