Organizace Die Arche pracuje po Německu s asi 11 500 mladými lidmi a tvrdí, že radikalizace se stále častěji odehrává přímo v rodinách. A mluví o dětech, jimž už není možné vštípit respekt k hodnotám demokratické společnosti.
On se tomu vážně někdo diví? Německo si totiž tento problém nevykouzlilo přes noc. Roky se tam vedla zbabělá debata o migraci, kdy bylo důležitější nezranit něčí city než chránit vlastní společnost. Kontrola? Citlivé téma! Vyhošťování lidí, kteří porušují pravidla? Citlivé téma! Radikalizace? Pozor na stereotypy! Islamismus? Hlavně ho nezaměňovat s islámem!
Útočník z Berlína se hlásil k Islámskému státu, v mobilu se našlo jeho vyznání |
A tak se všechno obalovalo do sterilního jazyka, až se samotná realita začala vymykat kontrole. A Berlín je dnes místo, kde si myslíte, že jste na předměstí Damašku. Do Evropy v minulých letech přicházely tisíce lidí, jejichž identitu, minulost a skutečnou motivaci nebyly státní úřady (téměř nikdy) schopny spolehlivě prověřit. Současně se část evropských politiků tvářila, že je to spása pro ekonomiku a nulový problém pro integraci.
Kdo má poslední slovo?
Jenže samotné slovo „integrace“ ještě nikoho neintegrovalo a demokracie není samoobslužný bufet. Nemůže fungovat tak, že člověk přijme výhody evropského systému, ale jeho pravidla začne považovat za nepovinná. Nemůže fungovat tak, že německé školy se budou bát vychovávat děti k respektu k demokracii, protože část jejich okolí jim doma vysvětluje, že náboženská pravidla stojí nad pravidly školy.
A právě tohle je děsivá zpráva z Německa: 40 procent muslimských žáků považuje náboženská pravidla za nadřazená školním normám. To už není otázka nějaké abstraktní kulturní odlišnosti. To je otázka autority. Kdo má poslední slovo? Německý zákon, nebo náboženský kodex? Normální demokratický stát na to musí mít naprosto jasnou odpověď: zákon!
Zbabělý čin, odsoudil Babiš útok v Berlíně. Důsledek neřízené migrace, podotkl |
Bez hvězdičky. Bez omluvy. Bez dodatečného vysvětlování. Jenže místo toho sledujeme absurdní situaci, kdy islamističtí kazatelé oslovují desítky či stovky tisíc mladých lidí a systematicky jim servírují radikální výklad světa.
A stát? Stát se probouzí. Pomalu. Opatrně. Až ve chvíli, kdy už se problém nedá schovat pod koberec. To je možná největší německá tragédie. Ne že by nikdo nevěděl, co se děje. Ale příliš dlouho se hledaly důvody, proč proti tomu nezasahovat dostatečně tvrdě.
Radikální islamismus existuje
Politická korektnost se změnila z užitečné brzdy proti předsudkům v dusivou deku, pod kterou se začaly schovávat skutečné problémy. A teď pod tou dekou začíná být pořádně horko.
Samozřejmě, není možné házet všechny muslimy nebo migranty do jednoho pytle. To by bylo stejně hloupé jako tvrdit, že každý Němec je neonacista. Ale stejně hloupé je dělat, že problém neexistuje.
Zeman po útoku islamisty v Berlíně varuje před nekontrolovanou migrací |
Radikální islamismus existuje. Existují lidé, kteří odmítají demokratické hodnoty. Existují lidé, kteří podporují teroristické organizace. Existují děti, které přebírají nenávistné a extremistické názory od dospělých. A existují státy, které se příliš dlouho bály říci „Dost!“. Německo teď potřebuje přestat být naivní. Protože stát, který neumí prosadit vlastní pravidla, přestává být státem. Už není čas na další uhlazené fráze. Kdo to nevidí, ten se dívá jinam. Otázka je, jestli náhodou anebo schválně.
