Cosi podobného se děje na summitu EU v Bruselu. I tam se hledají kandidáti pro vysoké úřady, hlavně nový šéf Evropské komise, tedy nástupce Jeana-Clauda Junckera. Je to rituál, který se opakuje každých pět let. Bude se letošní v něčem lišit?
Summit EU se shodl na prodloužení sankcí proti Rusku. Nedodržuje mírovou dohodu |
Jedna věc za zmínku stojí. Volby do Evropského parlamentu vyzněly tak, že ukončily panování velkých koalic. Po 40 let tam měli většinu křesťanští a sociální demokraté. Což mimo jiné znamenalo, že lecjaké rozhodování bylo snadnější. Pokud většinu v EP tvořila stejná velká koalice, jaká vládla v Německu posledních de facto 14 let, nemohlo to nemít jisté dopady. Jinak řečeno. Angela Merkelová skrze svou CDU dokázala zlobbovat evropské lidovce. A němečtí sociální demokraté skrze SPD a předsedu EP Martina Schulze dokázali zlobbovat evropské socialisty. Z čehož plyne, že vliv Německa na Evropský parlament a jeho rozhodování byl silnější, než by odpovídalo samotnému počtu německých europoslanců.
Někdo v tom mohl vidět hegemoniální vliv Německa. Jiný zase užitečné beranidlo pro situace, kdy se i v patu musí prosadit jasné rozhodnutí. Zdá se, že těmto časům po letošních evropských volbách odzvonilo. Německu zeslábly páky na vytváření většin mezi europoslanci. A z toho plyne pár věcí. Třeba, že handrkování o nového šéfa Komise se potáhne. A že tento summit je spíše zkumavkou testující dohadování v nových poměrech – s oslabenými konzervativci a socialisty i posílenými identitáři a zelenými.
