I zde převládá směr „proti proudu“ a „po proudu“. A aby to nebylo tak jednoduché, mnozí politici, kteří se tváří, že jdou proti proudu, jdou vlastně po proudu. Jedním z ukázkových příkladů je aktuální návrh senátora Zdeňka Hraby (ODS, dříve STAN).
Senátor Hraba přichází s kontroverzním návrhem zákona, který chce zakázat bezdomovectví v České republice. Podle jeho představy by lidé žijící na ulici museli buď nastoupit do práce (resp. na veřejné práce od obce), aby si mohli dovolit bydlení, nebo by nakonec skončili ve vězení.
Tento návrh však není pouze kontroverzní, ale také problematický z hlediska morálního, lidskoprávního, ale i ekonomického.
Do práce, nebo vězení. Bezdomovectví má být trestný čin, navrhuje senátor |
Na ulici ne vždy svou vinou
Začněme fakty. V České republice žije podle odhadů asi 25 tisíc lidí bez domova a jejich počet roste. Část z nich se ocitla na ulici ne svou vinou – důvody zahrnují ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny, psychické problémy či nedostupnost bydlení kvůli extrémně vysokým cenám nemovitostí. Prostě někteří z nich měli v životě velkou smůlu, což se nesmí dnes říkat, jelikož každý prý „svého štěstí strůjcem“. Jistě, mnohé se dá v životě zvládnout, ale nikdy absolutně všechno.
Přestože se Hraba snaží tento problém rámovat jako otázku osobní odpovědnosti, jeho návrh ignoruje základní sociální a ekonomické souvislosti.
Představa, že bezdomovce jednoduše „přinutíme“ pracovat a bydlet, je absurdní. Pracovní trh v České republice má svá specifika – nízkokvalifikovaní lidé obtížně hledají stabilní zaměstnání a většina pracovních nabídek se soustředí do oblastí s vysokými náklady na bydlení. Navíc pro lidi bez domova je návrat do pracovního procesu často nemožný bez podpory – chybí jim zázemí, přístup k hygieně nebo dokonce identifikační dokumenty. Jak si má někdo, kdo spí na lavičce v parku, sehnat práci? Anebo Hraba zajistí všem bezdomovcům i ubytování? Tedy reálně, ne že se jen spustí „poradenský web“.
Kdo nechce aktivně nic zkoušet, vymýšlí nové paragrafy. Třeba o domovském právu |
Další vrásky pro Blažka?
Dalším zjevným problémem je otázka vězení. Česká vězení jsou již dnes přeplněná a jejich kapacity nedostačují ani pro současné odsouzené.
Jde o dlouhodobý problém. Pavel Blažek chce dokonce snižovat tresty pro skutečné delikventy, a do toho vstoupí Zdeněk Hraba se svým bláznivým nápadem.
Posílání tisíců lidí bez domova za mříže by situaci jen zhoršilo. Navíc, jak správně upozorňují lidskoprávní organizace, je věznění výrazně dražší než jakýkoliv systém sociální podpory.
Zatímco pomoc člověku v nouzi může stát několik tisíc korun měsíčně, náklady na jednoho vězně činí v průměru přes 50 tisíc korun měsíčně. Hraba tak navrhuje ekonomický nesmysl, který by pouze zatížil daňové poplatníky. Navíc náš stát již nyní dluží, kam se podívá, v řádech bilionů. Tím nepopíráme, že jiné státy, včetně USA a Japonska, jsou na tom v této oblasti ještě hůře.
Morálně více než sporné
Kritici správně upozorňují na neetickou podstatu tohoto návrhu. Trestat lidi za chudobu je v přímém rozporu se základními principy moderní společnosti, která má chránit ty nejslabší. Bezdomovectví není zločin – je to důsledek nejen lidského, ale i systémového selhání, na němž má svůj podíl i stát.
Muž v Plzni po hádce pobodal dva příbuzné, policie řeší vraždu a pokus o ni |
Namísto represí by měl stát investovat do prevence a podpory: dostupného bydlení, krizových center, programů resocializace a zaměstnávání.
Navíc i dnes mohou bezdomovci a bezdomovkyně, kteří ohrožují či šikanují své okolí – od znečišťování veřejného prostranství (přestupek) po trestné činy krádeže, loupeže, podvodů či vyhrožování někomu, kdo jim nechce „dát drobák“ – být právně postižitelní. A to řadu desítek let, vlastně od vzniku České republiky v lednu 1993. Problém je spíše v nedůsledném vymáhání dnešních zákonů, a že jich máme. Raději by provládní senátor měl apelovat na svoje vládní kolegy, aby mj. pořádně zaplatili policisty. A posílili jejich počty. Nikoliv vymýšlet další a další zákony.
Populární senátor Zdeněk Hraba se ve svém návrhu ohání potřebou „nastolit pořádek“ a „řešit problémy měst“. Ve skutečnosti ale přichází s řešením, které problém jen přelije jinam – z ulice do vězení. Namísto hledání příčin se zaměřuje na důsledky. A vlastně i nepřímo posiluje předsudky, že bezdomovectví je volbou nebo osobním selháním.
Praha se stala středoevropskou „baštou“ bezdomovců, radnice tlačí na magistrát. Jak chce situaci řešit? |
Populismus, který ničemu nepomůže
Citovaný senátorský návrh by neměl projít. Nejenže je neproveditelný, ale hlavně přehlíží lidskou důstojnost a solidaritu. Společnost, která trestá chudé za jejich chudobu, se vzdaluje svým základním hodnotám sociálního a právního státu.
Hornokomorovec Hraba by měl svůj návrh raději stáhnout a raději se zapojit do hledání skutečných řešení – takových, která pomohou lidem z ulice postavit se zpět na nohy, místo aby je srazila ještě hlouběji.
A abychom nezapomněli na naši úvodní metaforu s jazykem brazilských domorodců. Hrabův návrh se tváří – jdu proti proudu, nebojím se říznout do nepopulární tématiky. Avšak při hlubším analytickém zamyšlení se nám musí rozsvítit červená kontrolka – toto je populismus, tento návrh jde opět po proudu. A ničemu výrazněji ve finále nepomůže.
Anebo se pletu?
